Oči vidí jen to, co dostanou příkazem
Náš mozek je geniální v šetření energií. Každou vteřinu totiž na naše oči dopadají miliony podnětů, které by nás v neredukovaném množství totálně zahltily. Abychom se nezbláznili, mozek používá filtry. Právě zde dochází k nejčastějším chybám v „algoritmu”.
První problém lze oznařit jako mentální tunelové vidění. Mozek má nastavený filtr na konkrétní vlastnost (např. barvu nebo tvar). Pokud hledáte své klíče jako „malý kovový předmět“, jenže ony jsou v té chvíli schované v koženém pouzdře, mozek pouzdro vyhodnotí jako nepatřičný objekt. Přestane se jím zabývat, a tak si ušetří kapacitu na prozkoumávání dalších věcí.
Když je toho v hlavě moc
Druhým problémem je situace, která vypadá na první pohled podobně, ale má jinou příčinu, a to přeplněný „hardware”. Když jsme klíče pohodili na stůl, mysleli jsme na tisíc jiných věcí. Byl to automatický úkon, jehož podrobnosti jsme vytěsnili z hlavy. A když klíče hledáme, jsme na to podobně. Naší mysli zkrátka pro vnímání reality mnohdy zbývá jen malý zlomek její kapacity. Takže jsme se na ty klíče klidně mohli podívat i desetkrát, jenže naše vědomí tuto informaci nezpracovalo.
Provozní slepota a síla zvyku dokážou své
Mozek miluje zkratky. Pokud na určitém místě (např. v odkládacím košíku na stole) vidíme každý den hromadu drobností, mozek si toto místo uloží jako jeden celek – „hromada“. A často přestane rozlišovat jednotlivosti. Pokud do této hromady přibyde malý svazek klíčů, náš pohled ho zaznamená jako součást hromady, nikoli jako nový, důležitý objekt.
Když jsou na vině oči
Nemůžeme ale vše „házet” na náš mozek, to by si opravdu nezasloužil. Problém může být totiž zcela prozaický – prostě špatně vidíme. Jestliže se nám plíživě zhoršil zrak na blízko, tak ty klíče v košíku uvidíme možná z jednoho metru. Ne ovšem z pár centimetrů. Když se nad košíkem nakláníme, vidíme neostře a podobné barvy nám splývají. Tehdy bude možná lepší vykašlat se na klíče a navštívit očního lékaře.
Jak z toho ven?
Když budete příště opět něco hledat, mohou vám pomoci následující tipy:
- Zastavte se a vydechněte. Máte-li více času, běžte na chvíli dělat něco úplně jiného. Snížíte hladinu stresu a uvolníte kapacitu pro vnímání.
- Změňte perspektivu pohledu. Prozkoumejte věc z jiného úhlu. Košík s věcmi třeba zvedněte, ke stolu si dřepněte, podívejte se z větší vdálenosti nebo si stoupněte na špičky. Změna úhlu pohledu často zaktivizuje vaše vnímání.
- Zapojte i jiné smysly, třeba hmat nebo čich. Když oči selhávají kvůli filtrům v hlavě, zapojte ruce. Zkuste věci na ploše fyzicky posouvat nebo se jich dotýkat. Hmatová informace putuje do jiných center v mozku než ta vizuální. Často se stane, že ruka najde věc dříve, než ji oko vůbec zaregistruje, protože hmat není zatížen vizuálním očekáváním barvy. Někdy může přijít na scénu i čich. Třeba když si nejste jisti, kam jste položili salám k večeři. Pokud jej ovšem nenašel před vámi váš pes, který na rozdíl od vás nemá s nacházením důležitých věcí žádný problém.
