Malby autora působí na diváka melancholickým dojmem. Na pozadí svých pláten malíř používá výraznou plošnost postavenou do kontrastu s živou rytmizací tahů štětce, které příjemně destabilizují obraz a jistým způsobem jej rozpouští. Tím vzniká nezatížená, otevřená malba, která se zdráhá nést přesnou definici a otevírá zadní vrátka pro další možná řešení. Otevřenost malířské formy tak podněcuje k úvahám nad prchavostí každého okamžiku a lidským sněním.
„Čuškovi hrdinové stojí na hraně mezi dětstvím a dospělostí a řeší možný konflikt zodpovědnosti a bezprostřední touhy zůstat stále chlapcem. Prostor, který jeho protagonisté obývají, je svírá v bezpečí autorovy vnitřní fantazie a drží je dál od přesných obrysů reality. Autor nám skrze své malby připomíná lidské snění a nenásilně nás provází svým vnitřním světem. Postavy z obrazů nám totiž mohou být povědomé a blízké skrze naši vlastní zkušenost. Muži a chlapci z pláten mají stále možnost se v pohybovat na rozhraní, a připomínat nám, jaké to je, když už jsme dospělí, a přitom se rádi poddáváme dennímu snění,” říká kurátor Míra Macík.
