Nikoli dny, ale hodiny
Po novelizaci zákoníku práce se dovolená se počítá podle odpracovaných hodin, nikoli podle odpracovaných dnů jako dříve. Záleží tedy na skutečně odpracovaných hodinách v průběhu kalendářního roku.
Nárok na plnou dovolenou
Ideální situací je, když jako zaměstnanec odpracujete u téhož zaměstnavatelé celý rok tak, jak máte. Tedy pracujete po dobu 52 týdnů v rozsahu své stanovené týdenní pracovní doby. Při klasickém plném úvazku se jedná o 8 odpracovaných hodin denně, což činí 40 odpracovaných hodin týdně. Při práci na zkrácený úvazek (např. poloviční úvazek činí 20 odpracovaných hodin týdně) přísluší dovolená odpovídající této kratší týdenní pracovní době.
Nárok na aspoň nějakou dovolenou
Aby vám vznikl nárok na dovolenou, musíte odpracovat minimálně čtyřnásobek své týdenní pracovní doby. Tedy při plném úvazku se jedná minimálně o 160 odpracovaných hodin v kalendářním roce. Jestliže odpracujete čtyřnásobek týdenní pracovní doby, vzniká vám pak nárok na poměrnou část dovolené, která činí za každý další odpracovaný týden 1/52 ročního nároku).
V bodech lze tedy základní pravidla shrnout takto:
- Pracujete-li u téhož zaměstnavatele celý rok na plný úvazek, máte nárok na celou dovolenou (např. 4 týdny).
- Pracujete-li u něj jen půl roku, máte nárok na polovinu dovolené (např. 2 týdny).
- Pokud jste u něj odpracovali méně než 160 hodin za rok (tj. méně než čtyřnásobek své týdenní pracovní doby), nárok na dovolenou vám nevzniká.
Nárok na dovolenou u prací na dohody
Po novelizaci zákoníku práce mají nárok na dovolenou také tzv. dohodáři, tedy lidé pracující na dohodu o provedení práce (DPP) či dohodu o pracovní činnosti (DPČ). Nově jim byla stanovena tzv. fiktivní týdenní pracovní doba v rozsahu 20 hodin týdně. Aby jim vznikl nárok na dovolenou, musí splnit tyto podmínky:
- Zaměstnanec musí odpracovat minimálně čtyřnásobek své týdenní pracovní doby (tj. 80 hodin)
- A dohoda musí trvat minimálně 4 týdny (přesně 28 dní).
Zdroj: Zákoník práce v platném znění, zejména § 213
