Žebříček životních zátěží
V roce 1967 sestavili psychiatři Thomas Holmes a Richard Rahe přehled životních situací podle toho, jak silně zatěžují naši psychiku. Událostem přiřadili body (tzv. jednotky životní změny, Life Change Units – LCU). Čím více bodů se v krátkém čase sečte, tím vyšší je riziko, že organismus zareaguje nemocí nebo psychickým kolapsem. Překvapivým zjištěním bylo, že mezi stresory nepatří jen ztráty a krize, ale i změny, které bychom běžně hodnotili pozitivně.
Deset nejvýznamnějších stresových událostí
- Úmrtí partnera – 100 bodů
- Rozvod – 73 bodů
- Rozluka/rozchod – 65 bodů
- Pobyt ve vězení – 63 bodů
- Úmrtí blízkého člena rodiny – 63 bodů
- Vážné onemocnění nebo úraz – 53 bodů
- Sňatek – 50 bodů
- Propuštění ze zaměstnání – 47 bodů
- Usmíření partnerského vztahu – 45 bodů
- Odchod do důchodu – 45 bodů
Jak skóre funguje
Každá událost nese určitý počet bodů. Pokud jich během jednoho roku nasbíráme hodně, zvyšuje se pravděpodobnost, že se projeví zdravotní problémy. Orientačně se uvádí, že součet do 150 bodů znamená menší riziko, 150–299 bodů střední a nad 300 bodů vysoké riziko. To samozřejmě neznamená, že nemoc nutně přijde – spíše jde o statistickou pravděpodobnost a ukazatel, jak velký tlak na nás změny vyvíjejí.
Když se stres sčítá
Holmes a Rahe navíc zjistili, že zátěž se kumuluje. Jinými slovy, zvládnete třeba úraz, ale pokud se k němu přidá ztráta zaměstnání a rozchod, stoupá riziko, že se dříve či později projeví následky na zdraví. A to i tehdy, když se situace nakonec zlepší – najdete novou práci, uzdravíte se a vztah se obnoví. Tělo si pamatuje, jak silným tlakem prošlo, a pokud nebude mít dostatek prostoru pro svou důkladnou regeneraci, účet si vybere později.
Prevence jako nejlepší strategie
Co s tím? Ideální je pracovat na své odolnosti v době, kdy život plyne relativně klidně. Tehdy máme prostor zavést zdravější návyky – upravit jídelníček, věnovat se pohybu a hledat činnosti, které uleví mysli, a také budovat hodnotné mezilidské vztahy. Ve chvílích, kdy přicházejí velké změny, ať pozitivní nebo negativní, už obvykle není síla začínat něco nového. A právě tehdy potřebujeme nejvíce svou záchrannou síť, kterou jsme si vytvořili v dobrých časech.
Prevence tedy neznamená vyhnout se všem změnám – to stejně nejde. Znamená to spíše připravit své tělo i psychiku na to, že změny nevyhnutelně přijdou. Díky tomu nás pak ani rychlý sled událostí nemusí zaskočit a máme větší šanci projít jimi bez vážnějších následků.
