Psychické kořeny onychofagie
Kousání nehtů se sice poprvé objevuje většinou v dětství, avšak není výjimkou, že se tento problém vyskytne či znovuobjeví i v dospělosti. Může se stát, že se člověk tohoto návyku zbaví, aby se k jeho překvapení v dospělosti vrátil v plné síle. Navíc se nejedná jen o zlozvyk, ale často o projev hlubších psychických problémů, které by se neměly ignorovat. Onychofagie bývá totiž úzce spjata s psychikou, funguje jako jakýsi pojistný ventil, který ji chrání před přetížením. Stresující momenty v dětství, jako je nástup do školky či školy, nároky na studium nebo snaha o začlenění, mohou vést k vnitřní nejistotě a obavám, které se mohou projevit právě kousáním nehtů či tiky. Pokud stres odezní, tyto projevy často vymizí. Při opětovném silném stresu v dospělosti se však organismus může k tomuto osvědčenému mechanismu vrátit.
Rizika a možnosti řešení
Okusováním nehtů naše psychika volá o pomoc, avšak je to poměrně nebezpečný způsob. Málokdo si totiž před okusováním nehtů ruce důkladně umyje, čímž se do úst dostávají různé mikroby a zvyšuje se riziko infekcí a aft. Dříve se hovořilo o riziku žloutenky, dnes se k tomu přidává i hrozba jiných onemocnění.
Proti kousání nehtů existují speciální přípravky a osvědčené rady, jako je lakování nehtů, pořízení gelových či umělých nehtů, které jsou tvrdší a ženy si je více chrání. Muži mohou zkusit přelepování nehtů náplastmi. Nicméně tyto metody řeší spíše projev než pravou příčinu problému. Skutečné řešení tkví v psychice. Kromě reakce na stres bývá příčinou i nízké sebevědomí. Pokud se odnaučíme kousat nehty, ale neřešíme základní problém, tělo si může najít jinou náhradní činnost. Proto je důležité hledat řešení základního problému a najít si neškodný, ideálně prospěšný únikový ventil jako je sport, umění nebo jiná záliba.
