Záhadný artefakt
Prastarý „telefon národa Chimú“ objevil ve 30. letech 20. století německý baron von Schoeler.
Pochopitelně, že nejstarší telefon na světě nelze srovnávat s dnešním smartphonem. Je spíše pozoruhodný jednoduchostí – sestává ze dvou částí dýně a dlouhé nitě, která je spojuje. Tento aparát přivezl do USA zmíněný baron a o mnoho let později jej ve skladu Národního muzea amerických indiánů v Marylandu našel profesor Neil Baldwin. V článku, který byl uveřejněn v prosinci roku 2013, napsal, že se jedná o jeden z nejcennějších exponátů muzea – nejstarší známý příklad telefonické technologie na světě.
Jak vypadá?
Toto zařízení je staré přes tisíc let, ale je plně funkční, i když už velmi křehké. Byl však nalezen pouze jediný exemplář. Na dvě pouhých devět centimetrů velká pryskyřicí natřená dýňová sluchátka je přišita tenká kůžička. Bavlněné vlákno, které je spojuje, má délku 23 metrů. Tento předmět pochází od předkolumbovské indiánské kultury v severním Peru, kterou označujeme jako Chimú-kulturu.
Chimú-kultura
Lidé této kultury jsou známí odborníkům svým vynalézavým duchem obecně. Kurátor Ramiro Matos ze zmíněného muzea říká, že by se dali označit za první technologickou společnost Nového světa. Kultura zanikla v 15. století poté, co jejího posledního vládce Minchamcamana porazil incký král Tupac Yupanqui.
Předpokládá se, že telefon používali pouze příslušníci vyšších vrstev. Pomocí „telefonu“ mohli jedni lidé dávat příkazy jiným, aniž by s nimi museli vstoupit do přímého kontaktu. Jejich společenské uspořádání mělo totiž výrazné hierarchické rysy. O tom svědčí struktura jejich sídlišť i členění domů na striktně oddělené části. Elita na straně jedné, dělníci na straně druhé.
Nález zůstal téměř opomenut
Zmíněný německý baron von Schoeler, do jehož sbírek se artefakt dostal, s ním nevzbudil ve své době příliš velkou pozornost. Pouze list Rochester Democrat and Chronicle přinesl dlouhý článek o pruském baronovi, který věnoval šest let života pátrání po stopách zaniklých indiánských kultur na území Peru, a taktéž se zmiňuje o jeho nálezu.
Baron po několik desetiletí prodával různé umělecko-historické artefakty muzeím na celém světě, známé jsou z jeho sbírek kupříkladu incké figurky. Ovšem nikdy neprozradil, jakými cestami se všechny tyto nálezy dostaly do jeho vlastnictví.
