Příroda staví na dokonalém klamu
Ve světě zvířat nevyhrává vždy ten nejsilnější. Mnohem častěji rozhoduje schopnost oklamat protivníka. Některé druhy se naučily dokonale napodobovat jiné živočichy, rostliny nebo neživé předměty. Díky tomu uniknou nebezpečí, nebo se naopak snadněji dostanou ke kořisti.
Nejčastěji se s tímto jevem setkáváme mezi bezobratlými, ale své mistry převleků mají také ryby, plazi, obojživelníci i někteří ptáci a savci.
Neškodní tvorové se vydávají za nebezpečné
Málokdo si troufne chytit vosu nebo sršně. Jejich výrazné žlutočerné zbarvení funguje jako varování, které si většina predátorů dobře pamatuje. Právě toho využívají pestřenky. Tyto zcela neškodné mouchy vypadají na první pohled jako malé vosy. Některé druhy připomínají dokonce sršně, včely nebo čmeláky. Predátor raději neriskuje bolestivé žihadlo, a proto je často nechá být. Stejnou strategii převzali i někteří tesaříci, motýli z čeledi nesytkovitých nebo dokonce pavouci.
Křídla dokážou proměnit motýla v děsivého protivníka
Některé druhy spoléhají na moment překvapení. Typickým příkladem je babočka paví oko. Když sedí se složenými křídly, připomíná nenápadný kus kůry. Jakmile je ale rozevře, objeví se na nich velké skvrny připomínající oči. Náhlý pohled na zdánlivě mnohem většího tvora může útočníka na okamžik vyděsit a motýl získá čas k úniku.
Podobně působí i jeden z největších nočních motýlů světa – martináč atlas. Konce jeho křídel vytvářejí iluzi hadí hlavy. Predátor často zaváhá a právě tato krátká chvíle rozhodne o životě či smrti.
Ještě dál zašla housenka lišaje vrbkového. Na přední části těla má dvojici velkých falešných očí. Když se cítí ohrožená, zaujme obranný postoj a připomíná hlavu malého hada.
Někteří živočichové mizí přímo před očima
Ne každý se snaží vypadat nebezpečně. Mnozí dávají přednost tomu, že jednoduše zmizí. Strašilky napodobují suché větve, kusy kůry nebo uschlé listy. Některé druhy dokonce jemně pohupují tělem, jako by je unášel vítr. Jejich příbuzné lupenitky dovedly maskování téměř k dokonalosti. Připomínají listy se žilnatinou, řapíkem, oschlými okraji nebo dokonce okousanými částmi. Australské strašilky navíc stočeným zadečkem připomínají štíra, zatímco jejich mláďata se svým pohybem podobají mravencům.
Mohlo by vás zajímat
Klam funguje i pod hladinou moří
Mistři převleků nežijí pouze na souši.
Řasovníci, příbuzní mořských koníků, mají tělo pokryté dlouhými výrůstky připomínajícími mořské řasy. Ve vodě téměř splývají s okolím.
Někteří rozedranci zase vypadají jako kámen zarostlý řasami nebo mořskými houbami. Dokud se nepohnou, bývá téměř nemožné je odhalit.
Také mnoho ryb využívá falešné oči umístěné na zadní části těla. Predátor pak zaútočí na nesprávné místo a ryba mezitím prudce změní směr a unikne.
Nebezpečné barvy někdy lžou
Jedním z nejznámějších příkladů napodobování jsou korálovky a korálovci. Na první pohled vypadají téměř stejně. Zatímco korálovec patří mezi prudce jedovaté hady, korálovka je neškodná užovka. Právě podobnost s jedovatým příbuzným jí poskytuje účinnou ochranu. Výrazné červené, černé a žluté pruhy totiž v přírodě představují jasný signál, že setkání může být velmi nebezpečné.
Příroda dokazuje, že přežívají nejen nejsilnější
Napodobování patří mezi nejpozoruhodnější evoluční strategie. Někdy rozhodují o přežití jediná barva, skvrna připomínající oko nebo tělo podobné uschlému listu. Příroda tak znovu ukazuje, že úspěch nezávisí jen na síle či rychlosti. Často vítězí ten, kdo dokáže svého protivníka přesvědčit, že je někým úplně jiným.


