Vtrhl do země, kde už dávno žili lidé
Když španělský conquistador Hernando de Soto v květnu 1539 přistál na pobřeží Floridy, nebyl žádným nezkušeným dobrodruhem. Účastnil se dobývání Střední Ameriky a podílel se také na španělském tažení proti říši Inků v Peru. Z Jižní Ameriky si odvezl bohatství a nyní doufal, že další poklady čekají i na severu.
Tehdejší španělské označení La Florida zahrnovalo mnohem rozsáhlejší území než dnešní stejnojmenný stát. De Soto sem připlul z Kuby, kde zastával funkci guvernéra, a přivedl s sebou stovky ozbrojených mužů, koně i další zvířata. Na území, které Španělé považovali za příležitost k získání bohatství, přitom už po staletí žily početné domorodé společnosti. Měly vlastní vládce, zemědělství, obchodní vazby i opevněná sídla. Pro ně nebyl příjezd cizí armády začátkem dobrodružství, nýbrž hrozbou, která zasahovala do jejich každodenního života.
Bral si, co potřeboval
De Sotova výprava neměla spolehlivé zásobování. Její příslušníci proto v osadách požadovali potraviny, průvodce i lidi, kteří jim pomáhali s přepravou nákladu. Když místní obyvatelé odmítali spolupracovat, přicházely výhrůžky, zajímání významných osobností a násilí. Dobové španělské záznamy zachycují především pohled dobyvatelů. I z nich však vyplývá, jakou cenu za jejich postup platily domorodé komunity. Jejich zásoby mizely, lidé byli odváděni ze svých domovů a odpor proti vetřelcům mohl skončit krvavým střetem. De Soto se přitom nevzdával. Putoval přes bažiny, lesy i neznámou krajinu a stále hledal místo, kde by se skrývalo vytoužené zlato. Každý další neúspěch však znamenal další nároky na obyvatele území, jímž jeho vojsko procházelo.
Rozpoutal krvavou bitvu u Mabilly
Na podzim roku 1540 dorazila výprava do oblasti dnešní Alabamy, kde se setkala s vládcem známým jako Tascalusa. Napětí vyvrcholilo u opevněného sídla Mabilla, kde se strhla jedna z nejkrvavějších bitev celé výpravy.
Mohlo by vás zajímat
Domorodí bojovníci se Španělům postavili na odpor. Následoval několikahodinový boj, při němž byly použity zbraně, koně i oheň. Opevněné sídlo bylo nakonec vypáleno a zahynuly tisíce jeho obránců. Ztráty utrpěli také Španělé, kteří přišli o část mužů, koní i zásob.
Přesné počty mrtvých se v historických zprávách rozcházejí. Rozsah katastrofy však zpochybňovat nelze. Pro domorodé obyvatele nešlo o pouhou epizodu v cizím tažení: zničení sídla znamenalo ztrátu lidských životů, obydlí i zdrojů, na nichž záviselo přežití celé komunity.
Překročil Mississippi, ale zlato nenašel
V květnu 1541 dorazil de Soto k mohutné řece Mississippi. Jeho muži postavili plavidla, na nichž se dostali na druhý břeh, a pokračovali dál na západ. Ani tam však nenašli žádné bohatství. Výprava postupovala územími dalších domorodých společností, stále závislejší na násilně získávaných zásobách. Přicházely útoky, ztráty a nemoci. Muži trpěli nedostatkem potravin, vyčerpáním i zraněními. Přesto se de Soto ještě pokoušel nalézt cestu k vytouženému bohatství.
Když se ukázalo, že ani další putování nepřináší očekávaný výsledek, zamířil zpět k Mississippi. Na jaře roku 1542 však onemocněl horečkou a 21. května zemřel, aniž by své poslání splnil.
Zanechal po sobě víc než neúspěšnou výpravu
Po de Sotově smrti převzal velení Luis de Moscoso. Zbývající členové výpravy se ještě pokoušeli najít cestu zpět do španělských držav. Po dalších útrapách se jim v roce 1543 podařilo dostat po řece a přes Mexický záliv do Nového Španělska, tedy na území dnešního Mexika.
De Soto nezískal nové zlaté poklady, ani nevytvořil trvalou španělskou kolonii. Jeho výprava však zanechala v jihovýchodní části Severní Ameriky hluboké stopy. Násilí, odčerpávání zásob a nucené odvádění lidí narušovaly život domorodých společností. Evropský kontakt navíc přispíval k šíření infekčních nemocí, vůči nimž místní obyvatelé neměli dostatečnou imunitu.
De Soto hledal zlato, které nikdy nenašel. Pro mnohé lidi, jejichž zeměmi prošel, však jeho výprava znamenala něco mnohem skutečnějšího než zmařený sen o bohatství: ztracené blízké, zničená sídla a svět, který se začal měnit pod tlakem cizí moci.
