Kojenecké ústavy v praxi
Do kojeneckých ústavů by v souladu s legislativou měly být umisťovány děti ve věku do tří let, a to na dobu jen nezbytně nutnou. Ovšem jak ukazuje praxe, ale také závěrečná zpráva šetření veřejného ochránce práv, situace je diametrálně odlišná. Jen třetina dětí je skutečně ve věku do tří let, desetina dětí v kojeneckých ústavech dokonce překračuje věk 10 let. Nejčastěji jsou pak do těchto ústavů umisťovány sourozenecké skupiny, pro něž jiná – vhodnější – zařízení nemají kapacity. Dodržován pak není ani princip co nejkratší délky pobytu. „Ministerstvo zdravotnictví doporučuje, aby v kojeneckých ústavech byly děti maximálně půl roku. Zjistili jsme ale, že většina dětí v nich pobývá dlouhodobě. Více než čtvrtina dětí je tam více jak tři roky a většina dětí je tam od novorozeneckého věku – tyto děti tak nikdy nepoznaly rodinné prostředí,“ shrnula jeden ze závěrů zprávy Klára Ille, právnička kanceláře ombudsmana.
Od roku 2022 přitom navíc zákon vyžaduje, aby do kojeneckých ústavů byly umisťovány jen děti, které vyžadují specifickou lůžkovou zdravotnickou péči. Ani to se ale prakticky neděje. „Dle našich zjištění je většina dětí v kojeneckých ústavech ze sociálních důvodů, nebo proto, aby mohly být se sourozenci,“ upřesnila Ille. A jelikož většina dětí do kojeneckých ústavů míří na základě rozhodnutí soudů, které většinou nezkoumají, zda děti lůžkovou zdravotnickou péči potřebují, jsou tato zařízení jednoduše využívána proto, že mohou přijímat i větší sourozenecké skupiny.
Co všechno je „špatně“?
Ačkoliv kojenecké ústavy by od ledna 2025 měly být zrušeny (a nahradit by je měly služby, které více napodobí rodinné prostředí), dle zmiňované zprávy na to připraveny v podstatě nejsou. A nedisponují žádným propracovanějším plánem, jak péči o tyto malé děti transformovat. „To vše je ale dáno celkovou nejistotou v dané oblasti. Měly by být přijaty i další změny, které by na tato zařízení měly mít dopad, nikdo si ale není jistý tím, kdy – a zda vůbec – k tomu dojde. A v takové situaci pochopitelně tedy moc jasná příprava neprobíhá,“ vysvětlil zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.
Transformace kojeneckých ústavů je přitom v zájmu dětí – zejména pro ty nejmenší je to, že vyrůstají v ústavu, de facto kritické. Proto by maximum dětí mělo přejít do rodinné nebo náhradní rodinné péče. Pokud pro ně nebude místo, mělo by být využíváno nějaké standardní zařízení připomínající běžnou domácnost, ne kojenecký ústav.
Česko je za existenci kojeneckých ústavů dlouhodobě kritizované také Evropským výborem pro sociální práva i výborem OSN pro práva dítě. V lednu by pak měla v platnost vstoupit novela zákona o sociálně právní ochraně dětí a novela zákona o zdravotnických službách – a v souladu s nimi by již kojenecké ústavy ve formě, v jaké fungují dnes, existovat neměly.
