Letošní 10. jubilejní mezinárodní sraz šlapacích vozítek v Náchodě byl pro organizátory příležitostí a výzvou, aby opět dokázali, že kouzelný svět dětí, má přednost před negativy světa dospělých.
„Finanční podpora tradičních sponzorů byla letos složitější a z řad veřejnosti téměř mizivá. Naštěstí nezklamal vstřícný přístup města Náchoda. Tato nejen finanční podpora dala nám organizátorům ze Spolku šlapacích moskvičů, možnost zvládnout všechny nákladové položky a zajistit důstojné zabezpečení všech potřebných aktivit, materiálu a v neposlední řadě i ohodnocení jednotlivých soutěží,“ sděluje za pořadatele akce Jiří Žoček.
Sponzorsky byly díky tomu zajištěny drobné dárky, které obdrželi všichni účastníci a účastnice srazu, stejně jako originální medaile, pro vítěze jednotlivých soutěžních kategorií krásné poháry a pro všechny zaregistrované malé řidiče i unikátní řidičské průkazy na šlapací vozítka. Práce organizátorů byla jako vždy zdarma.
Pro malé účastníky byla příjemnou atrakcí i možnost vlastnoručního opékání špekáčků na ohni.
První části srazu – Spanilé jízdy se zúčastnilo 42 vozítek, bez rozdílu pohonu, které projely pěší zónou v Náchodě za účasti nadšeně povzbuzujících a fandících diváků.
V druhé části – na dopravním hřišti se zúčastnilo 57 soutěžících šlapacích vozítek, včetně veteránů velkých automobilů. Účastníci tentokrát přijeli z Polska, Slovenska, Litvy, Estonska a samozřejmě i celé ČR.
Proměnlivé počasí bohužel samo určovalo, kdy nám dovolí soutěžit a kdy se všichni budou muset schovat před přívalovým deštěm. Mokrá autíčka a nafukovací atrakce ukázaly odhodlání chvíli počkat, neutéct a vydržet až do konce na slavnostní vyhodnocení, předání pohárů, řidičských oprávnění, medailí a pamětních listů.
Mohlo by vás zajímat
Upřímná radost v dětský očích, radost z úspěchu, radost z cinkající medaile a drobných dárků vždy stojí za veškeré úsilí a překonání překážek. Pochvala od rodičů za krásně strávený den, a zajímavou akci s příslibem, že za rok přijedeme znovu, je naším společným hnacím motorem.
Při akci se nám podařilo vyzpovídat litevského účastníka Gintarase Maksimavičiuse.
Ve světě mužů existuje takový názor, že stojí za to chránit a milovat ženy a auta. S ženami to je jednodušší, ale ohledně automobilů to je komplikované – protože každý chce zanechat nějaký svůj životní příběh. Jak se započala vaše historie s veterány a šlapacími autíčky?
Nebudu se s vámi přít, je zapotřebí si vážit jak žen, tak automobilů. A je zapotřebí tuto inciativu podporovat
Kolik let se této zálibě věnujete?
Je to těžké říci, ale jde asi o 20 let. Začalo se tím, že jsem opravil starý motocykl a potom, když mě vozili rodiče starou Pobědou. Z té doby mi zůstal v podvědomí obrazně památeční lístek na dětství na některá ta auta, která se nám podařilo uchovat v původním stavu. Jde o to, co kdo každý od toho chce. Buď vložíte do toho peníze, dáte auto dohromady na prodej, nebo do něj investujete, aby vám osobně zůstalo krásné a aby vám dělalo radost.
Už jste tady v Náchodě po několikáté. Jak se vám líbí letošní roční mezinárodního setkání?
Už jsem tady po páté, tento rok jsem přijel s kolegou z Estonska. Tentokrát jsem přivezl šlapací autíčko Raduga, které je analogií Moskviče a šlapací koníka. Vloni jsme jeli s kolegou dle jeho iniciativy na podobnou akci do Švédska a tento rok jsem mu slíbil, že s ním pojedu na tuto akci do Náchoda. Ještě předtím jsme byli v Polsku ve městě Katovice, na výstavě amerických automobilových veteránů. Pak jsme ujeli další 250 kilometrů na tuto akci. Autíčka tady byla malá, bylo jich hodně a byla moc veselá.
