Obě točny byly součástí skladiště Severní dráhy císaře Ferdinanda. Na přelomu 19. a 20. století patřil tento areál k absolutní technologické a logistické špičce tehdejšího Rakouska-Uherska. Šlo o unikátní, moderně řešenou třípodlažní stavbu, která původně sloužila k distribuci zboží – např. až z přístavu v Hamburku.
„A k čemu taková točna vlastně sloužila? Zjednodušeně řečeno jde o otočnou plošinu, která umožňovala otáčení železničních vozidel. V tomto případě vagónů, které tak mohly vjet z vnější koleje přímo do suterénu skladiště. Protilehlé točny se nacházely uvnitř skladiště. Zda jsou dochovány dodnes, nevíme,“ stojí na stránkách archeologů.
Točny mají stejnou konstrukci čítající betonový základ na kruhovém půdorysu o průměru téměř 7 metrů. Po obvodu jsou pískovcové bloky, v jejichž úrovni se nacházel otočný kolejový most. Uprostřed je pískovcový blok, na kterém se původně nacházel královský čep, tedy středové ložisko. Na něm byl umístěn kolejový most s koly, která jezdila po kruhové kolejnici.
Točny přestaly být používány po roce 1947 a na leteckých snímcích z roku 1953 již nejsou vidět vůbec. Byly totiž zasypány a přes ně položeny nové koleje.
