Sedm let připravoval cestu
Extrémní dobrodružství nebylo pro Fiennese ničím novým. Osm let sloužil v britské armádě a působil také u elitní SAS. Přesto si vymyslel podnik, který měl být ještě mnohem náročnější. Jeho manželka Ginny přišla už v roce 1972 s myšlenkou cesty kolem světa přes oba póly. Trvalo však dalších sedm let, než se podařilo výpravu naplánovat a získat pro ni podporu.
V září 1979 proto Fiennes a jeho tým vyrazili z Greenwiche. Chtěli se držet co nejblíže nultému poledníku a používat pouze povrchové dopravní prostředky – lodě, automobily, sněžné skútry, lyže či saně. Čekala je Sahara, Antarktida, Severozápadní cesta a nakonec Arktida.
Překonávali rozpálenou Saharu
První velkou zkouškou se stala Sahara. Od září do prosince 1979 postupovala expedice přes Evropu a Afriku. V poušti je sužovalo vedro, písečné bouře i hmyz. Každé ráno vstávali kolem páté a pokračovali dál v landroverech.
Fiennes přitom považoval tuto část cesty téměř za odpočinkovou. Brzy měl zjistit, že skutečné peklo teprve přijde. Samotná expedice později popisovala, že i přes relativně známý charakter saharského terénu byly horko a písečné bouře mimořádně náročné.
V Antarktidě bojovali s ledem
Mohlo by vás zajímat
V lednu 1980 dorazili do Antarktidy. Po dlouhých přípravách se Fiennes, Charles Burton a Oliver Shepard vydali na sněžných skútrech přes obrovský zamrzlý kontinent.
Čekaly je sněhové bouře, mráz a takzvané zastrugy – ostré hřebeny a vlny ztvrdlého sněhu a ledu. V některých úsecích připomínal terén rozorané pole a jízda po něm byla téměř nemožná. Ve chvílích, kdy přišla bílá tma, museli dokonce zastavovat, protože před sebou neviděli překážky.
Dne 15. prosince 1980 konečně dorazili na jižní pól. Tím ale jejich cesta nekončila. Pokračovali dál a celý antarktický kontinent překonali za pouhých 67 dní.
Propluli nebezpečnou cestou
Po překonání Antarktidy zamířila expedice přes Tichomoří, Austrálii a Severní Ameriku k další velké překážce – Severozápadní cestě.
Fiennes a Burton ji v roce 1981 překonali v malém motorovém člunu. Trasa dlouhá přibližně 4800 kilometrů vedla mezi ledem, mlhou a nebezpečnými průlivy. Několikrát se ocitli v místech, která byla zcela uzavřená ledem, a museli hledat cestu dál. Přesto se jim podařilo dokončit první průjezd Severozápadní cestou v otevřeném člunu ze západu na východ.
V Arktidě bojovali o přežití
Nejtěžší část však měla teprve přijít. Fiennes a Burton se vydali přes Arktidu směrem k severnímu pólu. Sněžné skútry jim kvůli rozbitému ledu příliš nepomáhaly, a tak museli část cesty absolvovat pěšky a s nákladem taženým na saních.
Situaci ještě zhoršil požár, který zničil jednu z jejich zásobovacích základen. Zůstali odkázáni na omezené zásoby a čekali, zda se k nim podaří dostat pomoc.
Nakonec pokračovali dál přes ledovou pustinu. Dne 10. dubna 1982 dosáhli severního pólu. Jenže ani tehdy neměli vyhráno. Po dosažení pólu se dostali na ledovou kru, která s nimi začala driftovat na jih. Na záchranu čekali dlouhých 99 dní, než je v srpnu vyzvedla jejich expediční loď Benjamin Bowring.
Dokončili cestu kolem světa
Dne 29. srpna 1982 se Fiennes a Burton konečně vrátili do Greenwiche. Za téměř tři roky urazili přibližně 56 000 kilometrů a jako první lidé uskutečnili povrchovou cestu kolem Země přes oba geografické póly.
Pro Fiennese však nešlo o konec dobrodružství. V dalších desetiletích podnikl řadu dalších výprav a pustil se i do dalších extrémních výzev. Jeho život tak dodnes připomíná, že někdy je největší překážkou nikoli místo, kam člověk míří, ale hranice toho, co si myslí, že dokáže.
Ranulph Fiennes nepatří mezi cestovatele, kteří by hledali pohodlí a krásné výhledy. Vyhledával místa, kde člověk bojuje s přírodou o každý další kilometr. A právě proto se jeho jméno stalo synonymem pro extrémní průzkumnictví. Jeho Transglobální expedice dodnes patří k nejpozoruhodnějším dobrodružným podnikům 20. století.


