Kameny připomínají Viléma a Hynka Brauchbarovy, Hynkovu manželku Bertu a Vilémova syna Richarda. Zmíněné pekařství založil dědeček Viléma a Hynka. Provozovnu měli ve Vodní ulici. V zadní části, která ústila do Ztracené ulice, byly v proluce sklady. Volný prostor byl v roce 1876 zastavěn pekárnou. V přízemí byly pekařské stroje, v prvním patře nádrže na mouku a ve druhém skladiště.
Poklidný život rodiny radikálně změnila okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. „V roce 1942 byli deportováni do Terezína, kde Vilém v listopadu téhož roku zemřel. Hynek byl v Terezíně zavražděn o rok později. Jeho žena Berta byla transportována do Osvětimi, kde zahynula v lednu roku 1944. Vilémův syn Richard byl z Terezína odvezen do koncentračního tábora Schwarzheide. Zde pravděpodobně hladem a vyčerpáním zahynul až na konci války,“ popsala tragický osud Brauchbarových ředitelka Knihovny Kroměřížska a zastupitelka města Šárka Kašpárková, která stála u zrodu tradice pokládání kamenů zmizelých v Kroměříži.
Mohlo by vás zajímat
Tradici pokládání kamenů zmizelých před domy, ve kterých žily oběti holocaustu, založil v roce 1992 německý umělec Gunter Demnig. Jím navržené a do dlažby pokládané kameny jsou známy pod německým názvem Stolpersteine – obrazně řečeno kameny, o které se má zakopnout. Kameny mají ukázat, že za oběťmi holocaustu jsou konkrétní lidé.
Židé žili v Kroměříži už od počátku 14. století. Na konci 19. století jich zde bylo na 800, v roce 1930 se ale k judaismu hlásily už jen necelé čtyři stovky obyvatel města. Židé do získání plných občanských práv v 19. století obývali hlavně dnešní Moravcovu a Tylovu ulici, jednalo se o uzavřené ghetto s asi 40 domy. Komunita byla zničena v roce 1942. Po druhé světové válce, kterou nepřežilo 268 židovských obyvatel Kroměříže, byla komunita obnovena, ale později pro nízký počet členů změněna na sbor věřících. I ten ale po roce 1980 zanikl.
