Krize posledních let mění postupy
Záchranáři dnes vycházejí z konkrétních zkušeností – v Česku například ze střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, tornáda na jižní Moravě nebo rozsáhlých požárů v Hřensku.
Právě tyto události ukázaly, jak rychle se může bezpečné prostředí proměnit v rizikovou zónu. Záchranáři proto stále více počítají i s vlastní ochranou. Kromě neprůstřelných vest dnes běžně vozí také helmy a další vybavení pro zásah v nebezpečném prostředí.
Změny se ale týkají i samotného ošetřování. Vedle klasických nosítek se začínají využívat transportní plachty, které umožňují rychlejší a flexibilnější manipulaci s pacienty v terénu.
Ošetření přímo na místě
Zásadní posun nastal i v přístupu k péči o zraněné. Zatímco dříve byli pacienti co nejrychleji převáženi do nemocnic, dnes se stále více zákroků odehrává přímo na místě.
Pomáhají tomu i speciální vozy, jako jsou Golem a Fénix, které fungují jako mobilní zdravotnická pracoviště. Umožňují ošetřit větší počet pacientů najednou a stabilizovat jejich stav ještě před transportem.
O nasazení těchto kapacit rozhoduje operační středisko, které v případě velkých neštěstí aktivuje takzvaný traumaplán. Ten určuje rozdělení sil i koordinaci jednotlivých složek. Například vůz Golem je v Česku unikátní a vyjíždí jen k nejzávažnějším událostem.
Tornádo přineslo nové zkušenosti
Velkou zkouškou byl pro české záchranáře zásah po tornádu na jižní Moravě. Šlo o situaci, se kterou se do té doby prakticky nesetkali.
Mohlo by vás zajímat
Zkušenosti z této události vedly k úpravám postupů, přesnějšímu rozdělení rolí i lepší koordinaci v terénu. Od letošního roku se navíc sjednocuje podoba traumaplánu napříč celou republikou, aby byl zásah v různých regionech co nejefektivnější.
Modernizace techniky i vozového parku
Záchranné služby se proto snaží modernizovat nejen vybavení, ale i vozový park. Nákupy nových sanitek financují především kraje, částečně ale přispívají také zdravotní pojišťovny a evropské fondy.
Například pražská záchranná služba se vrací od velkých ambulancí s nástavbou k menším dodávkám, které jsou ve městě obratnější a umožňují rychlejší zásah v hustém provozu. A jen v Praze během dne vyjíždí k pacientům zhruba 39 posádek. Vedle mimořádných událostí tak záchranáři zajišťují i běžnou akutní péči, která tvoří většinu jejich práce.
Aktuálně má pražská záchranná služba k dispozici 25 nových vozů a další desítky plánuje pořídit. Podobný trend sledují i ve Středočeském kraji. Menší sanitky nabízejí lepší manévrovatelnost a efektivnější pohyb v městském prostředí.
Stárnutí personálu jako výzva
Vedle nových typů hrozeb řeší záchranné služby i dlouhodobé problémy. Jedním z nich je stárnutí personálu. Průměrný věk záchranářů se pohybuje kolem 41 let, u lékařů a sester je ještě vyšší. Největší nedostatek hrozí u všeobecných sester – více než polovina z nich je starší 50 let. To do budoucna zvyšuje tlak na nábor nových pracovníků i změny v organizaci práce.
Připravenost jako klíč
Setkání odborníků v Praze ukázalo, že klíčem k zvládání krizových situací je především připravenost a schopnost rychle reagovat na nové typy hrozeb.
Ať už jde o násilné útoky, přírodní katastrofy nebo jiné mimořádné události, záchranáři se musí neustále přizpůsobovat. Moderní vybavení, nové postupy i sdílení zkušeností ze zahraničí tak hrají stále důležitější roli při ochraně lidských životů.
