Slavníkovci si vybudovali mocné sídlo
Libice nad Cidlinou dnes působí jako klidné místo u soutoku dvou řek. Před více než tisíci lety však měla zdejší krajina úplně jinou podobu. Na vyvýšeném místě vzniklo mohutné hradiště, které se ve druhé polovině 10. století stalo sídlem Slavníkovců.
Rod založil Slavník, který podle kronikářské tradice zemřel roku 981. Po něm vládl jeho syn Soběslav. Libice nebyla žádnou bezvýznamnou tvrzí. Archeologové zde odhalili pozůstatky paláce, kostela, opevnění i mincovny. Razily se tu vlastní denáry a hradiště bylo napojeno na širší evropský svět.
A právě v tomto mocenském prostředí vyrůstal Slavníkův syn Vojtěch, pozdější druhý pražský biskup a jeden z nejvýznamnějších světců českých dějin.
Soběslav se postavil Přemyslovcům
Zatímco Slavník měl podle historických pramenů k Přemyslovcům poměrně vstřícný vztah, jeho syn Soběslav postupoval mnohem sebevědoměji. Vedl vlastní zahraniční politiku a Slavníkovci razili vlastní mince. To vše mohlo působit jako projev jejich značné samostatnosti.
Proti nim stál přemyslovský kníže Boleslav II. Čím silnější Slavníkovci byli, tím větší muselo být napětí mezi oběma mocenskými centry.
Mohlo by vás zajímat
Situaci navíc komplikoval Vojtěch. Jako pražský biskup se dostával do konfliktu s mocnými lidmi, protože požadoval dodržování křesťanských pravidel, která se podle něj v tehdejší společnosti často porušovala. Opakovaně proto opouštěl Čechy a odcházel do Říma.
Využili nepřítomnosti Slavníkovců
Rok 995 přinesl rozhodující okamžik.
Soběslav a jeho družina se tehdy účastnili vojenského tažení mimo Čechy. Podle tradičního výkladu právě jejich nepřítomnosti využili Přemyslovci. Libické hradiště bylo napadeno a přítomní příslušníci slavníkovského rodu byli pobiti.
Datum bývá uváděno jako 28. září 995.
Nešlo přitom pouze o obyčejné dobytí hradiště. Útok znamenal likvidaci Slavníkovců jako samostatné mocenské síly. Přemyslovci tak odstranili svého nejvýznamnějšího konkurenta a získali rozhodující postavení v českých zemích. Kdo přesně útok vedl a jakou roli při něm sehráli Vršovci, není dodnes zcela jasné. Právě tady se historie začíná prolínat s pozdějšími kronikářskými vyprávěními.
Masakr přežili jen někteří
V Libici však v osudný den nebyli všichni Slavníkovci.
Soběslav byl mimo hradiště a katastrofu přežil také Vojtěch. Když se o krvavé události dozvěděl, jeho vztah k českému prostředí se definitivně změnil. Později odešel na misijní cestu a roku 997 zahynul mučednickou smrtí mezi pohanskými Prusy.
Přežil také Vojtěchův bratr Radim, který se později stal prvním arcibiskupem v polském Hnězdně. Soběslav se uchýlil k polskému dvoru a roku 1004 zahynul při tažení do Čech. Slavníkovci tedy nezmizeli v jediném okamžiku úplně. Jejich samostatná moc však byla roku 995 zlomena.
Libice po masakru nezmizela
Zajímavé je, že po vyvraždění Slavníkovců Libice nezanikla. Hradiště se dostalo pod přemyslovskou správu a ještě dlouho zůstávalo důležitým správním centrem.
Teprve později jeho význam postupně upadal. Archeologické výzkumy ukazují, že osídlení akropole definitivně skončilo po požáru kolem roku 1130. Z někdejšího mocenského centra se postupně stala ves.
Dnes z někdejšího slavníkovského sídla zůstávají především odkryté základy paláce, kostela a dalších staveb. Na místě stojí také sousoší svatého Vojtěcha a jeho bratra Radima.
