Olovnatá běloba musela být nahrazena
Po staletí lidé toužili zakrýt vrásky, jizvy, akné i nejrůznější kožní vady. Dlouhou dobu jim k tomu sloužila líčidla obsahující olovnatou bělobu. Ta sice dokázala vytvořit dokonale hladkou pleť, zároveň však představovala nebezpečný jed. Způsobovala poškození organismu, vypadávání vlasů, rozpad zubů i vážné zdravotní komplikace, které mohly skončit smrtí.
Skutečný zlom přišel až ve 20. století, kdy se objevily první bezpečnější krycí přípravky. Nabízely podobný efekt jako olovnatá běloba, ale bez fatálních následků.
Osobní trápení vedlo k převratnému vynálezu
Jednou z průkopnic moderního krycího make-upu byla Lydia O’Learyová. Od narození trpěla výraznou poruchou pigmentace obličeje, kvůli níž se celý život snažila najít způsob, jak nedokonalosti pleti zakrýt.
Pracovala nejprve v newyorském obchodním domě a později v továrně na výrobu hracích karet, kde získala zkušenosti s barvami a jejich vlastnostmi. Začala experimentovat s různými druhy směsí, ale první pokusy nebyly úspěšné. Některé přípravky po zaschnutí popraskaly, jiné se při sebemenší vlhkosti rozpouštěly.
Nakonec spojila síly s chemikem a roku 1932 si nechala patentovat tekutý krycí přípravek Covermark. Reklamy slibovaly, že „na pohled zmizí veškeré nedostatky pleti“, a ženy po celém světě nový výrobek přijaly s nadšením.
Hollywood si vyžádal nový make-up
Ve stejné době řešil jiný problém i slavný vizážista Max Factor. Nástup barevného filmu přinesl nečekané komplikace. Dosavadní mastné šminky odrážely světlo a na filmovém plátně vytvářely nepřirozené zelené či fialové odstíny. Filmové hvězdy proto nový způsob natáčení zpočátku odmítaly.
Po dvou letech vývoje vznikl make-up Pan-Cake na vodní bázi, který zanechával pleť matnou a přirozenou. Poprvé se objevil ve filmu Barevná symfonie z roku 1938. Když se ještě téhož roku dostal do běžného prodeje, stal se okamžitým hitem.
Mohlo by vás zajímat
Válka změnila význam kosmetiky
Druhá světová válka dala krycímu make-upu zcela nový význam. Tisíce vojáků i civilistů utrpěly těžké popáleniny a znetvoření obličeje. Lékaři si uvědomovali, že úspěšná léčba nespočívá pouze v operacích, ale také v navrácení ztraceného sebevědomí.
K zakrývání jizev začaly sloužit přípravky Covermark i Pan-Cake, lékaři však hledali ještě účinnější řešení. V USA pomáhala válečným veteránům kosmetická magnátka Elizabeth Ardenová, která vyvinula speciální krém na jizvy a osobně předváděla jeho účinky v nemocnicích.
Ve Velké Británii spolupracoval průkopník plastické chirurgie sir Archibald McIndoe s Maxem Factorem i chemikem Thomasem Blakem. Společně vytvořili krycí krém Veil, určený především pacientům s těžkými popáleninami.
Jeho účinnost testovali dobrovolníci z takzvaného Klubu pokusných morčat – veteráni britského letectva RAF, kteří podstupovali experimentální rekonstrukční operace. Přestože první verze make-upu měla nápadně oranžový odstín, neváhali s ní vyrazit ani mezi lidi. Později byla barevnost upravena tak, aby působila co nejpřirozeněji.
Make-up začal vracet lidem odvahu
Moderní krycí make-up je dnes vnímán především jako kosmetický pomocník. Jeho historie ale připomíná, že nevznikl jen kvůli touze po kráse. Pomáhal lidem překonat následky nemocí, úrazů i válečných zranění a mnoha z nich dodal odvahu znovu vyjít mezi ostatní. Právě proto představuje jeden z nejvýznamnějších vynálezů moderní kosmetiky.
