Ať už jste zvyklí se stravovat střídmě a vyznáváte zdravý životní styl, nebo si naopak rádi a často dopřejete nějakou tu „prasárničku“, cenu potravin, které nakupujeme z rodinné kasičky, řešíme všichni. Jediné, na čem se dá v chodu domácnosti ušetřit, je totiž jídlo. Ceny všech potravin ale za posledního půl roku stále rostou a podle prognostiků dolů nepůjdou. Každý obyvatel České republiky spotřebuje ročně zhruba 800 kilogramů potravin. Od roku 1993 se toto číslo navyšuje o asi sedm kilogramů na osobu ročně. Tolik statistika. Zvyšuje se spotřeba většiny potravin – obilovin, masa, mléčných výrobků, másla, ovoce, brambor a cukru. Naopak se snižuje spotřeba chleba, konzumního mléka a zeleniny. Dobře. Jíme více, a proto i dráž? Odpověď je třeba hledat jinde. Zatímco v roce 2019 jsme byli plně soběstační ve výrobě obilovin, hovězího masa, mléka, cukru a piva, s výjimkou obilovin a piva tato soběstačnost v posledních letech klesá. Trvale zvyšujeme přeshraniční dovoz. Vyšší spotřebu než vlastní výrobu máme u vepřového a drůbežího masa, vajec, brambor, ovoce i zeleniny. Je to tedy právě doprava a energie související s pěstováním, skladováním a úpravou dovážených potravin, co bude jejich cenu pořád navyšovat.
Dovoz jídla zatěžuje planetu produkcí skleníkových plynů
Potraviny, které konzumujeme, způsob, jakým je vyrábíme, a množství, které vyhazujeme, mají zásadní vliv na lidské zdraví a životní prostředí. V posledních letech se hodně mluví o uhlíkové stopě, kterou člověk zanechává svým působením. Je to množství všech vyprodukovaných a vypuštěných skleníkových plynů během chovu zvířat, výroby a zpracování, balení, skladování, dopravy a dalších činností, které proběhnou, než se jídlo dostane ke koncovému spotřebiteli. Z čehož jasně plyne, že potraviny pocházející z dovozu mají vyšší uhlíkovou stopu než potraviny vyráběné regionálně. Ten, kdo dává přednost domácím producentům, se tedy chová nejen ekonomicky, ale také ekologicky, když odpadá náročná doprava, skladování a balení pokrmů. Navíc u živočišných potravin je uhlíková stopa 10–50násobně vyšší než u rostlinných zdrojů potravin.
Maso je znakem bohatství a prosperity, Češi ho snědí 85 kilo ročně
Maso je drahé, jeho spotřeba stoupá s ekonomickou aktivitou. „Historicky nejvyšší spotřeby na obyvatele bylo v roce 2019 dosaženo u drůbežího masa, a to 29 kilogramů, sýrů 13,8 a ostatních mléčných výrobků 35,2 kilogramu a u spotřeby rýže 6,7 kilogramu. Jižního ovoce lidé snědli 37,5 kilogramu na osobu za rok,“ uvedla Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví Českého statistického úřadu. Vepřového masa se podle statistiků snědlo v roce 2020 43,4 kilogramu a hovězího 8,8 kilogramu. Maso se tak v českém jídelníčku pořád drží na špici, klesá jen spotřeba toho králičího.
Regionální potraviny mají uhlíkovou stopu nejnižší, pomáhají tím planetě
Jídlo, které je vyprodukované a vyrobené v regionu, kde je zároveň i spotřebované, vychází energeticky a ekologicky nejlépe. Je samozřejmé, že se jedná o lokální a sezónní potraviny, které neputují na náš stůl přes půlku světa. V Česku v posledních letech rapidně roste i spotřeba biopotravin, jen v roce 2020 jsme za ně utratili 5,99 miliardy korun.
Budoucnost je v kvalitní domácí produkci
Kdo chce dobře nakoupit a jíst, vyráží na tržiště, do farmářské prodejny a nakonec i do supermarketu nebo e-shopu. Biopotraviny a produkty od regionálních dodavatelů už najdeme všude. Platí, že kdo chce to domácí a kvalitní hledat, najde, a v porovnání cen dováženého zboží ještě ušetří. Třeba Ministerstvo zemědělství uděluje na základě krajských soutěží značku „Regionální potravina“, která reprezentuje to nejlepší z produkce daného kraje. Získat ji mohou jen ty nejkvalitnější zemědělské a potravinářské výrobky. „Výrobky musí být vyrobeny z lokálních surovin a mít vazbu na svůj kraj – ať už tradičním způsobem výroby, nebo originální regionální recepturou. Oceněné výrobky získávají certifikát ministra zemědělství a právo užívat značku „Regionální potravina“ daného kraje po dobu čtyř let. Soutěžit o značku „Regionální potravina“ mohou pouze malé a střední podniky do 250 zaměstnanců,“ uvádí mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Jedním z hlavních cílů značky je podpora kvalitních lokálních potravin na našem trhu. Krátké distribuční cesty mají menší dopad na životní prostředí. Domácí produkce dává práci našim lidem. A soběstačnost znamená udržitelnost.
