Na začátku je důkladná evaluace. Škola si spolu s průvodci určí, co potřebuje posílit – nejčastěji školní klima, kvalitu výuky a lepší spolupráci mezi učiteli, rodiči a žáky. Součástí procesu je i dvoudenní výjezd sboru mimo školu, kde se rodí společná představa směřování. „Učitelský sbor vyjede na dva dny mimo školu a tam diskutuje o tom, kam by chtěl školu dovést, jaká by měla být. Pak na ně čeká roční systematická práce,“ popisuje Stanislava Křížová, manažerka projektu z AISIS. Každá škola si volí tři hlavní změny podle svých potřeb a podpora je cílená na míru.
Výsledky potvrzují, že klíč je u lidí, kteří jsou denně s dětmi. „Pozitivní změna v našem školství začíná vždy u vyučujících. Můžeme reformovat systém výuky či aktualizovat osnovy, ale klíčový je přístup těch, kteří jsou se žáky a studenty v každodenním kontaktu. Z měřených výsledků navíc vyplývá, že to má dopad na příjemnější atmosféru ve škole, efektivnější vzdělávání i lepší komunikaci na ose žák–učitel–rodič,“ říká Ladislav Kučera.
Mohlo by vás zajímat
Důležitá je také průběžná měřitelnost dopadů, aby bylo zřejmé, co funguje. „Program EDU pro regiony umožňuje školám nejen zlepšovat kvalitu výuky a klima ve škole, ale také měřit dopady těchto změn. Hloubková evaluace nám dává jistotu, že podpora je využívána efektivně a cíleně tam, kde má největší pozitivní vliv,“ dodává Michal Kadera.
Inspirací jsou i školy, které už změnou prošly. „Díky projektu jsme začali systematicky budovat pozitivní klima školy pro všechny. Stanovili jsme si společnou vizi a připravili akční plán,“ uzavírá Leona Nováková, zástupkyně ředitelky ZŠ v Dukelské ulici v Mladé Boleslavi.
