VYSOČINA – Vždy poslední říjnovou neděli dochází ke změně letního na zimní čas. Už tuto neděli 27. října se tedy hodiny posunou ze 3.00 na 2.00 hodinu ranní. Zajímavostí je, že nesprávně nazýváme čas zimním. Standardním časem je totiž ten, který platí právě v zimním období.
Poslední roky to máme poměrně jednoduché. Většina elektroniky, jako jsou mobily nebo počítače, se přenastaví sama. Stejně ale musíme myslet na hodinky na ruce a také na hodiny na mikrovlnných troubách nebo v autech. Změnu poznáme hned první pracovní den. Nebude se nám chtít z postele, protože svítat bude později, a večer bude pro změnu dříve stmívat. Prožíváme období, kdy se stále prodlužuje noc, a to až do zimního slunovratu, který se letos odehraje v neděli 22. prosince přesně v 4.19 hodin ráno. V tu chvíli bude noc nejdelší a den nejkratší z celého roku. Důvodem je, že naše severní polokoule bude nejvíce odchýlená od Slunce.
Změna času bývá pro někoho těžká
Citliví jedinci prožívají změnu letního na zimní čas i naopak těžce. Někdo onemocní, rodiče malých dětí si stěžují, že o hodinu dříve vstávají, protože biorytmus dětí změnu času neřeší. Někomu může změna zkomplikovat usínání, i když to odborníci vidí jako lehkou komplikaci, které se brzy přizpůsobíme.
Proč se čas mění?
Původně hlavním účelem zavedení letního času měla být úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní osvětlení. To dnes ale odpůrci střídání času zpochybňují. Úspora bývá pouze v období okolo rovnodennosti, a to naprosto minimální. V ostatních měsících energetici úspory nezaznamenávají.
Něco málo z historie změny času
Princip podobný letnímu času se asi poprvé objevil roku 1784 v dopise Benjamina Franklina vydavatelům časopisu Journal of Paris. Dopis však byl míněn ironicky, Franklin nenavrhoval zavedení letního času, ale aby lidé vstávali i chodili spát dříve, čímž by lépe využili denní světlo. První vážně míněný návrh na zavedení letního času učinil londýnský stavitel William Willett roku 1907 ve své eseji The Waste of Daylight. V praxi byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916, a to hned v řadě evropských zemí. Jako první zřejmě letní čas zavedlo Německo od 30. dubna 1916 do 1. října téhož roku.
Každoroční letní čas byl v Československu zaveden v roce 1979. Po několika letech se ustálilo pravidlo, podle kterého se letní čas zaváděl poslední březnový víkend (v noci ze soboty na neděli) a končil poslední zářijový víkend. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší – trvá až do posledního víkendu v říjnu, čímž je letní čas zaveden po větší část roku než čas pásmový. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii, takže se jí přizpůsobilo i Česko.