Krásná rakouská císařovna Alžběta, od dětství zvaná Sissi, zřejmě zůstane věčnou legendou habsburského císařského domu. Byla to manželka Františka Josefa I., vzali se v roce 1854, navzdory mínění císařovy matky, která mu nabízela Sissinu sestru Helenu a nikdy se se sňatkem s neposlušnou Sissi nesmířila. To je ostatně známá historie. Františka Josefa prý očarovaly zejména oči mladé vévodkyně.
Magický pohled?
Ostatně můžeme pozorovat portréty císařovny Alžběty. Zdá se vám, že má na nich uhrančivé oči? Někteří lidé skutečně přičítali císařovniným očím nějakou magickou moc.
Hudební skladatel Ferenc Liszt, který před císařskou rodinou koncertoval v devadesátých letech v Budíně, poznamenal v dopise svému příteli, že kdykoliv na něj císařovna pohlédne, připadá si jako hypnotizován…
Arcivévoda Albrecht, šedá eminence habsburského domu, po desítky let nejbližší rádce a spolupracovník císaře, neměl Sissi nikdy v lásce, protože podle jeho soudu měla na císaře neblahý vliv. Nicméně uvedl ve svých pamětech, že pokud jí chtěl oponovat, nesměl se jí nikdy přitom dívat do očí.
Britská královna Viktorie také neměl Alžbětu příliš v lásce. Nicméně jednou připustila před svým manželem, že jejímu pohledu se nedá odolat, její oči prý mluví, přikazují – jednoduše jsou magické…
Císařovna sama zanechala ve své pozůstalosti množství rukopisných veršů ve dvou sbírkách: Winterlieder a Nordseelieder. Z některých veršů je patrné, že si byla vědoma čarovného účinku svého zraku, protože svoje oči zde nazývá zdrojem nesmírné síly, která ovlivňuje lidi. Svůj magický pohled považovala za dar všemocné přírody.
Atentát
Na podzim 1898 zestárlá, ale stále štíhlá Sissi přicestovala do Ženevy. Cestovala inkognito, ale byla prozrazena, a když 9. září spěchala jen se svojí gardedámou do přístavu, aby nasedla na výletní loď, přistoupil k ní atentátník, anarchista Luigi Lucheni a probodl ji pilníkem. Císařovna zanedlouho zemřela.
Lucheni dostal místo popravy doživotí, protože mu zdrcený císař František Josef I. udělil milost s tím, že by si to Sissi takto přála. Lucheni tedy seděl ve vězení léta, až jej jednoho dne nalezli oběšeného na oprátce, kterou si spletl z roztrhané košile. Když ředitel věznice Werner vkročil do jeho cely, užasl. Na bílé stěně byla v nadživotní velikosti namalována císařovnina tvář a pod ní napsána jakási slova v italštině. Lucheni byl sice nadaný kreslíř, císařovnin portrét však vypadal, jakoby jej namaloval mnohem zralejší umělec. Werner zahájil vyšetřování. Na Lucheniho prstech nebylo nalezeno ani stopy po uhlu, kterým byl portrét a nápis proveden. Uhel rovněž nebyl nalezen nikde v cele. A záhadný nápis v italštině měl znamenat „čarovné oči„.
Záhada kolem portrétu
Cela zůstala dosti dlouho prázdná, v roce 1914 však bylo ve vězení tak málo místa, že do ní byl vsazen zloděj koní, nějaký Hans Fritzsche. Nazítří ráno ho však údajně dozorce našel pološíleného, jak hledí na Alžbětin obraz a křičí, že ona ho tu nechce, prý mu to řekla očima…
Cela pak zůstala prázdná. Nový ředitel nechal roku 1920 císařovninu podobu zamalovat olejovou barvou, barva ale záhy odprýskla v místech, kde měl portrét oči. V roce 1935 byla věznice zbořena a na jejím místě postaven obchodní dům U čarovných očí.
