ČESKO – Pravděpodobně nikdy v historii nebyla doba, která by více přála šíření rozličných nepravdivých, vymyšlených a fakty nepodložených „informací“ než doba koronavirové pandemie a války na Ukrajině. Ne náhodou se tedy Akademie věd ČR zaměřila na toto klíčové období s cílem určit jistou „typologii“ Čechů dle toho, čemu a v jaké míře věřili. V pětici určených kategorií je pak také jedna, která je určitou „nadějí“ do budoucna…
Výzkumníci pracovali s odpověďmi několika tisíc Čechů, kteří se vyjadřovali k otázkám směřovaným na dezinformace o pandemii a také válce na Ukrajině. Data byla sbírána v průběhu dvou let a výsledná analýza zkoumala politicko-psychologickou mentalitu Čechů. Nakonec výzkumníci utvořili pětici skupin – tzv. „mentálních profilů“, které se v České společnosti vyskytují.
Od nevyhraněných až po obecně dezinformované
Největší skupinu (mentální profil) tvořili lidé, které výzkumný tým označil jako „nevyhraněné“. Jednalo se o téměř polovinu celého vzorku a tito lidé prý neprojevují výrazné názory a nejčastěji se jedná o středoškoláky středního věku, častěji pak ženy. „Tito lidé obvykle ve všem volí určitou střední cestu,“ shrnula tedy členka výzkumného týmu Martina Klicperová-Baker z Psychologického ústavu AV ČR.
Téměř čtvrtinu (22 %) vzorku tvořili tzv. „proukrajinští demokraté“, kteří jsou dle průzkumu většinou imunní vůči covidovým hoaxům a také proruské propagandě. Jsou také důvěřivější vůči cizím lidem a častěji se staví na stranu menšin. „Tato skupina vlastně ukazuje, jaké jsou zdroje odolnosti vůči dezinformacím – je to velmi silné demokratické občanství a smýšlení a k demokratičnosti se váže také humanismus a důvěra k ostatním lidem. Proukrajinští demokraté jsou také racionální, je mezi nimi více vysokoškoláků, kteří mají také větší přístup ke zdrojům, mají zájem o vědu a nevěří na nadpřirozeno,“ vysvětlila podrobněji Klicperová-Baker.
Dalších 15 % tvořili „proruští postkomunisté“, na jednu stranu sice odolní vůči hoaxům týkajícím se covidu, ovšem na stranu druhou podléhající ruské politické propagandě. Podle Klicperové-Baker pak v tomto případě byla vysledována také určitá nostalgie po bývalém režimu a tito lidé vykazovali obecně nižší vzdělání, mnozí vyrostli ještě v dobách, kdy Sovětský svaz byl považován za vzor. „Tato identifikace s někdejším agresorem nakonec přerůstá do dnešní doby,“ doplnila také výzkumnice.
Skupina „obecně dezinformovaných“ pak čítala cca 9 % výzkumného vzorku a jednalo se převážně o ženy, jež podléhají jak covidovým hoaxům, tak i ruské propagandě, zároveň tato skupina vykazovala také mezery ve znalostech moderní historie a obecně nízkou míru racionality. Nejméně početnou skupinou (jednalo se o 7 %) nakonec tvořili „antiruští demokraté“. Ti obviňují většinu Rusů z invaze na Ukrajinu, jsou také více společensky frustrovaní, ale zároveň byli ochotní pomáhat v době covidu.
Jak výzkum pomůže v boji s dezinformacemi?
Jak již bylo naznačeno, jedna z pěti identifikovaných skupin byla obecně vůči dezinformacím imunní. A právě její charakteristiky dle Klicperové-Baker naznačují, jak jistou „odolnost“ proti různým hoaxům budovat. „Hlavní výsledek vidím v analýze proukrajiského demokratického typu, který jasně ukazuje, že základem pro utváření odolnosti proti dezinformacím jsou dvě věci. Identifikování se s demokratickými principy a jejich chápání na straně jedné a racionalita a chápání světa okolo na straně druhé.“
Ovšem co se týká jednání s lidmi, kteří dezinformacím podléhají, ve většině případů se jedná o pověstný (a zbytečný) boj s větrnými mlýny. Jak tedy dodala vědkyně, největší potenciál k určité změně skýtá právě největší skupina nevyhraněných. Těm by se vyplatilo více věnovat a pokusit se jim vysvětlit, jaké principy jsou pro dnešní svět důležité.
