V dějinách lidstva se už několikrát objevily okamžiky, kdy lidé zmizeli jak pára nad hrncem. Nikdo netušil, co se s nimi stalo, protože přesná povaha síly, která si je vyžádala, je zřejmě mimo naše chápání. Našemu racionálnímu myšlení to nedává téměř žádný smysl.
Případ Eskymáků
Byli to zmizelí strážci majáku z ostrova Flannan, ztracený batalion britských vojáků během tažení do Gallipoli nebo nezvěstní obránci Nankingu – to je ale jen hrstka případů. V roce 1930 zmizela ze své rodné země na březích jezera Anjikuni celá eskymácká vesnice. Patrně to je nejzáhadnější zmizení, k němuž během dvacátého století došlo.
Kanadské úřady nedokázaly do dnešního dne tuto hádanku vyřešit, ani navázat s členy kmene či jejich potomky jakýkoli kontakt. Doslova to vypadá, jako kdyby Eskymáci nikdy neexistovali.
Podivný objev
Tato záhada se objevila v listopadu roku 1930. Lovec kožešinových zvířat Joe Labelle se tehdy vypravil do eskymácké vesnice, ale našel známé dřevěné chatrče opuštěné. Před dvěma týdny, když je navštívil naposledy, překypovala hlučná osada životem. Nyní jej přivítalo jen ticho. Začal zoufale hledat nějaké řešení, které by celou situaci vysvětlilo, ale marně. Kajaky Eskymáků byly přivázané na svém obvyklém místě a v domcích nechyběly důležité věci, kožešinové pokrývky ani pušky. Na vychladlém ohništi stály hrnce se sobím gulášem. Vypadalo to, jako kdyby celé společenství více než dvou tisíc lidí najednou odešlo uprostřed všedního dne. A bylo tu ještě něco – Labelle si s hrůzou uvědomil, že z tábora nevedou žádné stopy.
Další hrůzné skutečnosti
Vyděšeně se co nejrychleji vydal k nejbližší telegrafní stanici a upozornil kanadskou jízdní policii. Okamžitě byla vyslána výprava, která měla celou vesnici prozkoumat, a začalo se také s pátráním za hranicemi jezera Anjikuni. Kmen nebyl nalezen a záhada se pouze prohloubila. Když policie dorazila do opuštěné osady, našla dva důkazy, ze kterých šel mráz po zádech. Oby svědčily o tom, že se stalo něco nepřirozeného. Za prvé bylo zjištěno, že si Eskymáci nevzali s sebou psy, jak si Joe původně myslel. Místo toho se našly jejich zdechliny ve sněhu na okraji tábora. Pošli hlady. Za druhé, což bylo ještě zvláštnější, se zjistilo, že hroby předků byly otevřeny a těla odstraněna.
Obě tyto skutečnosti uvedly úřady ve zmatek. Eskymáci nemohli jednoduše odcestovat, aniž by použili jeden ze svých dopravních prostředků, tedy sáně nebo kajaky. Také by nezanechali své věrné psy napospas pomalé a trýznivé smrti. Další záhada, a sice otevřené hroby, překvapila etnology obeznámené s kmenovými zvyklostmi. Porušování hrobů není u Eskymáků známo. Krom toho – země byla zmrzlá a tvrdá jako kámen. Jeden policejní důstojník se vyjádřil v tom smyslu, že celá záležitost je z fyzikálního hlediska nepravděpodobná…
A i dnes tento výrok stále platí.
