Zřícenina hradu je poměrně rozsáhlá a rozprostírá se nad vsí Roupov v Plzeňském kraji.
Historie hradu
Hrad měl založit Držek z Roupova ve 13. století, v letech 1380 – 1393 jej královská dvorní huť zcela přebudovala pro hofmistra pražského arcibiskupa Něpra z Roupova. Po sporu Václava IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna stál Něpr na straně arcibiskupa a hrozila mu poprava – odešel tedy urychleně raději na zdejší hrad a vzdal se svého úřadu.
Roku 1427 se páni z Roupova po bitvě u Tachova přidali k husitům. V 15. století za Jana z Roupova byl hrad přebudován, v letech 1595 – 1598 byl upravován renesančně. Vypadal téměř jako zámek a patřil prý k nejhezčím podobným stavbám u nás.
Neméně důležité je, že zde v té době vznikla kuchyně a hlavní sál zdobilo asi 300 erbů. Bohužel – pánové z Roupova se zadlužili, roku 1607 tedy museli prodat celé panství. A tak získali hrad páni z Klenové. Po švédském obléhání za třicetileté války, jakkoliv neúspěšném, byl celý hrad poškozen, přesto byl obýván až do poloviny 18. století, až poté začal chátrat. V roce 1817 došlo ke zřícení několika zdí a lidé z podhradí měli povolení využívat zdiva hradu jako stavebního materiálu. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.
Dnes budí v rozsáhlém hradním areálu největší pozornost hradní kuchyně s osmibokým komínem, který je vlastně dominantou zříceniny hradu.
Tajuplný kuchař
Kdysi dávno vládl hradní kuchyni velmi šikovný kuchař. Měl spoustu pomocníků, které mu hradní pán opatřil k ruce, ale sám hlavní kuchař dbal na každičký detail, připravoval panstvu speciality, všichni si ho nemohli vynachválit. Dnes by jistě uspěl v nějaké soutěži.
Avšak čas běží, nedá se zastavit, a tak i náš kuchař stárnul. Když cítil, že na tomto světě již dlouho nebude, zavolal k sobě nejstaršího pomocníka. Svěřil mu, že kdysi měl pomocníka, který se mu svým uměním směle mohl rovnat, jakkoliv to bylo těžké. Pak však zmizel neznámo kam – a umírající kuchař si přál, aby ho nalezli, protože sláva kuchyně neměla upadat do průměrnosti.
Když zemřel, pověděl tento pomocník o jeho posledním přání hradnímu pánovi. A ten si dobře pamatoval na pocestného, který se tu na chvíli usadil a předvedl pánům, jak skvěle umí připravit cizokrajná jídla. Hradní pán tedy vyslal do kraje jezdce, aby se tohoto muže pokusili najít. Celá akce ale skončila neúspěchem.
Zanedlouho přišel na hrad neznámý cizinec a hned se ptal po volném místě v kuchyni. Byl přijat a nikdo nelitoval. Jeho delikatesy byly tak vyhlášené, že se sem sjížděli i páni z širokého okolí. V některých jídlech poznal pán školu svého oblíbeného kuchaře a došlo mu, kdo je oním cizincem. Spolu s ním přišla také jeho manželka, milá žena, kterou si rychle oblíbila hradní paní. Odkud se tu tak najednou vzali, nikdy neprozradili.
