Plomba není výrobek
Přestože řada pacientů logicky očekává, že se na plombu vztahuje dvouletá záruka, realita je jiná. Zhotovení zubní výplně (tak se plomba odborně nazývá) se totiž považuje za zdravotnický výkon, nikoli výrobek. A na lékařské výkony se zákonná záruka nevztahuje. Pacient tak nemá automaticky nárok na bezplatnou náhradu či opravu výrobku v rámci reklamace, jak ji zná z běžného obchodu.
Kdy má pacient nárok na opravu
Situace ovšem není pro pacienta tak beznadějná, jak se nyní může jevit. Ačkoli na plombu neexistuje záruka v právním smyslu, lékař je zodpovědný za správné provedení výkonu. Pokud tedy plomba vypadne např. kvůli špatně zvolenému materiálu nebo nevhodnému postupu, měl by stomatolog sjednat nápravu na své náklady.
Chyba může být na obou stranách
V praxi však bývá často obtížné určit, kde je vina, zda na straně lékaře, nebo pacienta. Prokázat chybu lékaře může být bez odborného posudku složité, navíc i odborníci se mohou ve svých názorech lišit. Někdy však za problém s plombou může i pacient, a to zejména pokud po zákroku nedodrží pokyny lékaře a zub zatíží nevhodným způsobem. Opravené zuby totiž nebývají tak odolné jako zdravé, což si mnohdy jako pacienti neuvědomujeme. Neplatí totiž pravidlo, že Za tu závratnou cenu, musí opravené zuby vydržet všechno.
Jsou však situace, které bývají poměrně jasné, např. plomba vypadne brzy po zákroku, přestože pacient dodrží všechny pokyny, pacientovi se záhy zhorší stav zubu či jeho okolí.
Zubní výrobky mají záruku, plomby ne
Je tedy dobré si pamatovat, že zatímco na plombu jako takovou se reklamace nevztahuje, na stomatologické výrobky, jako korunky, můstky, rovnátka či protézy se spotřebitelská záruka vztahuje. Pokud se vám tedy například poškodí zubní protéza do dvou let od zhotovení, můžete uplatnit reklamaci. Zubní lékař je povinen se jí zabývat, případně řešit problém s laboratoří, a vše zdokumentovat. Vyřízení reklamace musí proběhnout do 30 dnů.
Kam se obrátit v případě sporu
V případě nespokojenosti se lze obrátit na Českou stomatologickou komoru, a to dle sídla lékaře. Druhou cestou je oficiální stížnost dle zákona o zdravotních službách, podaná nejprve lékaři či vedení zařízení. Pokud nebudete s jejím vyřízením spokojení, následně se můžete obrátit na krajský úřad jakožto správní orgán. Každý takový krok je třeba řádně odůvodnit.
Férový přístup obou stran je však lepším řešením než „boj“ skrze paragrafy.
