Mravenci si pěstují vlastní zahrady
Za jedny z nejpozoruhodnějších „zemědělců“ živočišné říše můžeme považovat mravence z rodů Atta a Acromyrmex, známé jako mravenci střihači listů. Ti si ve svých podzemních hnízdech nepěstují rostliny, ale houby.
Dělnice se vydávají do okolního porostu, kde svými silnými kusadly vystřihují z listů malé kousky a nosí je do hnízda. Tam jejich menší kolegyně rostlinný materiál dále rozpracují a připraví z něj vhodný podklad pro růst houby. Právě houbová kultura pak slouží jako zdroj potravy pro kolonii. Vztah mezi mravenci a jejich houbami je tak těsný, že mladé královny si při zakládání nové kolonie odnášejí část původní kultury s sebou. V novém hnízdě pak založí další houbovou „zahradu“.
Mravenci chovají mšice jako dobytek
Někteří mravenci se stali také velmi schopnými „chovateli“. Využívají mšice, červce a další drobný hmyz živící se rostlinnými šťávami. Tento hmyz vylučuje sladkou tekutinu známou jako medovice, která je pro mravence cenným zdrojem energie. Mravenci své malé producenty sladké potravy chrání před predátory a někdy je dokonce přenášejí na nové rostliny. Když se stěhuje celá kolonie, mohou si s sebou odnášet i své „chovance“.
Stačí, aby se mravenec mšice dotkl tykadly, a ta mu často poskytne kapku medovice. Vzniká tak pozoruhodný vztah, z něhož těží obě strany – mšice získávají ochranu a mravenci potravu. Podobně složité vztahy vznikají i mezi některými druhy mravenců a housenkami modrásků. Housenky produkují sladký sekret, kterým mravence „odměňují“ za ochranu. Některé druhy dokonce dokážou žít přímo v mraveništích.
Někteří mravenci si zotročují jiné kolonie
Mohlo by vás zajímat
Ještě podivuhodnější je způsob života takzvaných otrokářských mravenců. Přesnější biologický termín zní sociální parazitismus nebo dulóza, ale jejich chování skutečně připomíná otrokářské výpravy.
U některých druhů může královna proniknout do hnízda jiného druhu, zbavit se tamější královny a následně využít místní dělnice k péči o sebe a své potomstvo. Jak se postupně líhnou její vlastní dělnice, původní obyvatelky hnízda mizí a kolonie získává nový charakter.
Jiné druhy zašly ještě dál. Jejich vlastní dělnice jsou natolik závislé na dělnicích jiných druhů, že bez nich nedokážou běžný chod kolonie zajistit. Podnikají proto loupeživé výpravy do cizích hnízd, odkud odnášejí kukly. Z těch se následně vylíhnou dělnice, které pak pracují pro své únosce. Takové chování známe i z Evropy. Mezi známé příklady patří mravenec loupeživý, který získává dělnice jiných druhů právě při podobných nájezdech.
Stěhovaví mravenci vyrážejí na ničivé výpravy
V tropech žijí také takzvaní stěhovaví neboli armádní mravenci. Jejich kolonie se mohou přesouvat krajinou v obrovských masách, které skutečně připomínají živý proud.
Například afričtí mravenci rodu Dorylus mohou při svých výpravách ve velkém napadat nejrůznější drobné živočichy. Jejich počet a dokonalá spolupráce z nich činí mimořádně úspěšné lovce. Největší nebezpečí představují především pro živočichy, kteří nedokážou včas uniknout.
Také v tropické Americe žijí armádní mravenci, například příslušníci rodů Eciton. Jejich kolonie mohou obsahovat stovky tisíc jedinců. Když nastane čas přesunu, nevytvářejí klasické trvalé mraveniště. Místo toho se mohou jejich těla spojit v živou konstrukci nazývanou bivak, v níž je ukryta královna i vyvíjející se potomstvo.
Z tohoto živého tábora pak dělnice vyrážejí na lov a systematicky pročesávají okolí. Armádní mravenci tak patří k nejpozoruhodnějším příkladům dokonale organizovaného společného života v živočišné říši.
Mravenci ukazují, jak složitý může být život v malém těle
Svět mravenců je plný překvapení. Zatímco jedni pěstují houby jako zkušení zemědělci, druzí opatrují mšice jako domácí zvířata a další podnikají organizované nájezdy do cizích kolonií. Jiní se zase vydávají na hromadné výpravy a vytvářejí živé stavby z vlastních těl.
Těžko bychom proto v trávě, na chodníku nebo u paty stromu hledali obyčejnějšího tvora. Pod našima nohama totiž často existuje celý dokonale organizovaný svět, v němž má každý jedinec svůj úkol a kde se odehrávají příběhy, které by klidně mohly patřit do dobrodružného románu.
V České republice jsou některé druhy mravenců, zejména vybrané druhy lesních mravenců rodu Formica, chráněny zákonem. I to připomíná, že tito malí a často přehlížení tvorové mají v přírodě mnohem významnější místo, než bychom možná čekali.
