Provdali ji ještě jako dítě
Phúlan Dévíová se narodila 10. srpna 1963 do mimořádně chudé rodiny v indickém státě Uttarpradéš. V prostředí, kde o životních možnostech člověka často rozhodoval původ a pohlaví, měla jen malou šanci vzepřít se vůli rodiny. Už přibližně v jedenácti letech ji provdali za výrazně staršího muže. Manželství se změnilo v utrpení a dívka se nakonec vrátila k rodičům. Její osud však nebyl o nic lehčí. V tradiční společnosti mohla být žena, která opustila manžela, považována za zostuzenou a nežádoucí. Phúlan se ocitla na okraji společnosti, bez prostředků i bez jistoty, že ji někdo ochrání.
V roce 1979 se její život obrátil vzhůru nohama. Byla unesena ozbrojeným gangem banditů, takzvaných dakoitů. Podle dostupných svědectví ji vůdce skupiny Babu Gujjar opakovaně znásilňoval. Zásadní obrat přinesl až zásah dalšího člena gangu, Vikrama Mallaha, který Gujjara zabil a převzal vedení skupiny. Phúlan se s Vikramem sblížila, naučila se zacházet se zbraněmi a začala se podílet na loupežných výpravách.
Přišla o muže, který ji chránil
Phúlan se ocitla ve světě, kde rozhodovala síla, zbraně a loajalita ke skupině. Její gang přepadával cestující, vykrádal domy a útočil na majetnější obyvatele. Pro dívku, která poznala bezmoc i násilí, představovaly zbraně nejen prostředek k páchání zločinů, ale také možnost, jak se už nikdy nestát snadnou obětí. Ani v tomto prostředí však nebyla v bezpečí. V létě 1980 se do gangu vrátili rivalové z vyšší kasty, mezi nimi Šrí Ram. Spor o vedení skupiny vyústil v krvavý střet, při němž byl Vikram Mallah zastřelen. Phúlan se dostala do rukou jeho protivníků.
Podle jejího vyprávění ji odvedli do vesnice Behmai, kde ji po několik týdnů opakovaně znásilňovali a ponižovali. Byla nucena snášet násilí i veřejné zostuzování. Z tohoto období se později zrodila jedna z nejvýraznějších částí jejího příběhu: přesvědčení, že se rozhodla pomstít nejen za sebe, ale také za člověka, kterého milovala. Podrobnosti jejího života se v jednotlivých výpovědích a životopisech liší. Jisté však je, že násilí, kastovní nerovnost a boj o moc provázely její cestu od samého počátku.
V Behmai zazněla střelba
Mohlo by vás zajímat
Dne 14. února 1981 vtrhla ozbrojená skupina do vesnice Behmai v Uttarpradéši. Místní obyvatelé se připravovali na svatební oslavu, když se situace změnila v tragédii. Dvaadvacet mužů z kasty Thákurů bylo odvlečeno a postaveno před ozbrojence. Dvacet z nich zahynulo, dva střelbu přežili.
Z masakru byla obviněna Phúlan Dévíová, které tehdy bylo pouhých sedmnáct let. Podle rozšířené verze příběhu měl útok představovat odplatu za její znásilňování a za smrt Vikrama Mallaha. Sama Dévíová však svou přítomnost na místě činu popírala. Při výslechu později tvrdila, že se v době masakru nacházela jinde. Jeden z jejích druhů naopak potvrdil svou účast na zabíjení. Její osobní odpovědnost se nikdy nepodařilo soudně prokázat, protože se k procesu nedostala.
Masakr přesto změnil její život. Indie se o ní dozvěděla jako o ženě, která se údajně pomstila mocným mužům za bezpráví, jež sama zakusila. Policie zahájila rozsáhlé pátrání a z Phúlan Dévíové se stala jedna z nejznámějších uprchlic v zemi.
Zrodila se Královna banditů
Následující dva roky se Dévíová vyhýbala dopadení. Její skupina podnikala ozbrojené loupeže a přepadávala bohatší obyvatele i cestující. V některých oblastech získávala podporu lidí, kteří v ní viděli symbol odporu proti kastovnímu útlaku a násilí páchanému na ženách.
Začalo se o ní mluvit jako o Královně banditů. Objevovala se také vyprávění, podle nichž její skupina brala bohatým a pomáhala chudým. Takové příběhy posilovaly její pověst indické obdoby Robina Hooda, nelze je však považovat za spolehlivě doložený obraz její činnosti.
Vzdala se před tisíci lidmi
Dne 12. února 1983 se Phúlan Dévíová vzdala úřadům v indickém státě Madhjapradéš. Kapitulaci předcházela vyjednávání o podmínkách, za nichž se ona i její druhové vzdají zbraní. Významnou roli při nich sehrál tehdejší předseda vlády státu Ardžun Singh. Dévíová nechtěla být vydána úřadům v Uttarpradéši, kde se obávala o život.
Její kapitulace se změnila ve veřejnou událost, kterou sledovaly tisíce lidí. Před shromážděným davem odložila zbraň a ukončila několikaletý život na útěku. Pro mnohé její obdivovatele to byl okamžik, kdy se legenda Královny banditů uzavřela. Pro rodiny obětí jejích údajných zločinů však spravedlnost zůstávala nedosažitelná.
Dévíová čelila desítkám obvinění, mimo jiné z vražd, loupeží a únosů. Následovalo jedenáct let vězení, během nichž se její případy opakovaně odkládaly. Za masakr v Behmai nikdy nebyla odsouzena. Dlouhé čekání na soud se stalo jedním z nejspornějších aspektů jejího příběhu: část veřejnosti v něm viděla nespravedlivě dlouhé věznění, jiní připomínali, že závažná obvinění zůstala nevyřešena.
Z vězeňkyně se stala poslankyní
V únoru 1994 byla Dévíová propuštěna na kauci. Vláda státu Uttarpradéš se pokusila stáhnout obvinění, ale právní spor pokračoval a případ masakru v Behmai zůstal otevřený. Nebylo tedy pravda, že by byla prohlášena za nevinnou nebo že by všechna podezření definitivně zmizela. Po propuštění se pokusila začít znovu. V roce 1996 kandidovala za stranu Samádžvádí a byla zvolena do indického parlamentu. Její úspěch měl silný symbolický význam: žena z chudé rodiny a nízké kasty, která strávila jedenáct let ve vězení, získala místo v instituci, jež představovala politickou moc země.
Ve veřejném životě se stala hlasem lidí, kteří se cítili přehlíženi a znevýhodněni. Její minulost ji však neopouštěla. Pro jedny byla důkazem, že i člověk z nejnižších společenských vrstev může překonat překážky a získat vliv. Pro jiné zůstávala symbolem násilí, za které se nikdy plně nezodpovídala před soudem.
Její minulost ji nakonec dostihla
Dne 25. července 2001 se Phúlan Dévíová vracela ke svému domu v Novém Dillí. Před vchodem ji napadli tři maskovaní muži a několikrát ji střelili. Sedmatřicetiletá poslankyně na následky zranění zemřela. Za hlavního podezřelého byl označen Šér Singh Rána. Po zatčení tvrdil, že vraždu spáchal jako pomstu za masakr v Behmai a za muže, kteří tam zahynuli. Jeho motivace tak znovu otevřela staré rány a připomněla, jak hluboké byly v Indii společenské a kastovní rozpory.
Její příběh nelze zjednodušit na pohádku o hrdince, která napravovala bezpráví, ani na portrét chladnokrevné vražedkyně. Za legendou zůstává skutečný život plný násilí, nespravedlnosti, zločinů a nevyřešených otázek. Možná právě proto její příběh dodnes vyvolává tak silné emoce. Připomíná, jak snadno se může oběť stát pachatelem, jak hluboko dokáže společenská nerovnost zasáhnout lidský život – a jak těžké je hledat spravedlnost tam, kde se bolest mění v touhu po pomstě.
