Úžasný nález objevitelovy dcery
Jeskyně má řadu „místností“ vytvořených erozí ve vápenci. Na délku měří asi 270 metrů. Trvalo ale ještě nějakou dobu, než byly objeveny jeskynní kresby, jimiž je dnes jeskyně tak proslulá. Jejich objevitel měl ovšem smůlu. Byly v tak dobrém stavu, že byly nejprve považovány za padělky. Jeskynní malby objevila jeho osmiletá dcera Marie, která je náhodou nalezla v postranní chodbě. A teprve po jeho smrti se ukázalo, že jsou pravé. Zcela uznány byly až počátkem 20. století.
Osídlení
Podle všeho se zdá, že jeskyně byla obývána už v aurignackém období, tedy asi před dvaatřiceti tisíci lety), z něhož pocházejí první znázornění postav. Ale zcela jistě už byla osídlena v období solutréanském a magdalénském (19 000 – 11 000 př. Kr.), jak ukázala radiokarbonová metoda určování stáří organických zbytků nalezených v jeskyni.
Místnost, které se říká „hlavní hala“, byla včetně stropu vyzdobena na počátku magdalénského období. Barevné malby znázorňují bizony, koně, jeleny a kance. Jsou to velké postavy – kupříkladu jelen je dlouhý dva metry. Postavy jsou navíc provedené do detailů. Pravěcí umělci navíc využili i profilu stěn, aby zvířata jako by „ožila“, takže téměř vypadají jako trojrozměrná. Ovšem malby tvoří také lidské postavy se zvířecí hlavou a záhadné symboly.
Uznání
Je nabíledni, že celkový účinek je fantastický a altamirské jeskyni se říká Sixtinská kaple paleolitického umění. Roku 1985 byla Altamira zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
Badatelé se navíc kloní k názoru, že malby nebyly jen pouhým znázorněním, ale kouzelnými kresbami, které měly přivábit tato zvířata k lovcům. Šlo tedy v podstatě o jakési vizuální modlitby. Proto lze podobné jeskyně zařadit mezi první posvátná místa na světě.
Takovýto unikátní nález se stal prvním z významných dokladů o tehdejší vyspělosti výtvarného umění a samozřejmě podal další svědectví o životě tehdejších lidí.
Dnes je správou jeskyně pověřeno pro ni zřízené muzeum, přístup do samotné jeskyně je přísně regulován a kontrolován, vstup je dovolen jedné skupině o pěti osobách vždy pouze jednou za týden. Davy turistů totiž zvláště ve druhé polovině 20. století malby značně poškodily.
