Školy by měly posílit bezpečnost
Podle Zdeňka Kalvacha, který působí jako bezpečnostní poradce Karlovy univerzity, je namístě ve školách věnovat pozornost tréninku správných postupů chování při možném útoku, ale také cvičení členů krizových štábů. Vyučující by pak měli být proškoleni, jak se v případě útoku zachovat – např. vědět, že osoby, které jsou ve třídě, si mají v případě ozbrojeného útoku stoupnout podél zdí mimo dveře (ty by měly být ideálně zabarikádovány). Poměrně efektivní metodou, jak na nebezpečí reagovat, jsou i rozličné bezpečnostní prvky, které lze ve školách rozmisťovat. Naopak bariéry u vstupu v momentě ohrožení dle jeho slov nijak účinné nejsou.
Konkrétně Karlova univerzita zvažuje, že ke stávajícímu kamerovému systému pořídí také zvukové detektory. Jak ale Kalvach také uvedl, klíčová je v případě útoku vždy následná správná reakce. „Je třeba, aby příjemce informace, ať už je to křik, obrazový přenos kamer nebo sofistikované vyhodnocení bezpečnostních čidel, věděl, co v danou chvíli okamžitě dělat.“ Dle výrobců bezpečnostních systémů jsou ale důležité také nácviky správné evakuace.
Nová bezpečnostní opatření po prosincových událostech chce zavést celá řada škol.
Jak se zachovat při útoku?
Ačkoliv děsit veřejnost potenciálním rizikem útoků samozřejmě není ideální, bezpečnostní experti se shodují, že každý by měl znát alespoň základ toho, jak se v nastalou chvíli zachovat. Primárně tedy doporučují zbytečně neriskovat, ideálně utéct, je-li to možné, nebo se schovat a počkat na příjezd police. Pokud dojde k útoku na veřejných místech, v případě ohrožení platí jasné doporučení: „Z místa musíme co nejdříve zmizet pryč, schovat se za budovu, vběhnout do metra, zabarikádovat se, to je jediné řešení. Hlavně nezůstat stát na místě,“ uvedl tak specialista na defenzivní taktiku Josef Toman. Vytvářet aktivní odpor má pak dle bezpečnostních expertů smysl jen v případě bezprostředního ohrožení života.
Bezpečnost na veřejných prostranstvích
Na bezpečnost ve veřejných prostranstvích v Česku dohlíží nespočet bezpečnostních kamer. Jen v Praze jich je na 4,5 tisíce v rámci městského kamerového systému. V souladu se zákonem však fungují jen v přímém přenosu, k záznamům má v případě nutnosti přístup pouze policie. Sledována jsou ale i nákupní centra a další místa, kde se ve větším množství koncentrují lidé. To pak platí např. i pro letiště. Konkrétně na pražském letišti jsou v provozu jak letištní, tak i policejní kamery, mnohé z nich díky systému biometrických údajů umí také rozpoznávat tváře.
