Data: žádná překvapení
Česko v rámci celé Evropské unie dlouhodobě platí za stát s nejnižší mírou nezaměstnanosti. Na tom se nic nemění ani v prvním čtvrtletí roku 2024, míra nezaměstnanosti se pohybuje těsně pod hranicí čtyř procent. Situace se sice liší dle krajů – nejméně lidí bez práce bylo v březnu v Praze, nejvíce naopak v Ústeckém a Moravskoslezském kraji – a s nástupem jara ve všech krajích nezaměstnanost klesla. Podle Tomáše Ervína Dombrovského, analytika pracovního trhu, je však reálná nezaměstnanost pravděpodobně vyšší. Ze statistik dle jeho slov vypadávají všichni ti, co se nezapíší na Úřad práce a krátkodobý výpadek z pracovního trhu řeší bez pomoci zvenčí, a také ti, kteří nemají nárok na podporu.
Ať je to ale jakkoliv, faktem zůstává, že řada firem a podniků dlouhodobě hledá pracovníky jako dělníky, skladníky, řidiče, kuchaře, uklízeče, ale marně. Počet volných míst navíc několik měsíců stagnuje a jak se zdá – nedochází ke střetu nabídky s poptávkou. „Firmy mají aktuálně problém najít určité kvalifikované pracovníky. Požadavky firem se moc nepotkávají s tím, co nabízejí uchazeči,“ upřesnil Dombrovský.
Proč lidé nemění práci?
Jak je pak při zaměření se zejména na pracovní nabídky na pracovních portálech patrné, napříč trhem firmám chybí lidé, kteří mají kvalifikaci a také praxi. Podle analytiků je proto třeba, aby se lidé snažili více vzdělávat a především rekvalifikovat, aby vyhověli požadavkům, jaké trh práce má. Jenže realita pracovního trhu je taková, že k podobným krokům jsou lidé spíše donuceni, pokud o práci přijdou. Sami o změny svých stávajících pozic totiž moc nestojí. „Lidé nechtějí riskovat změny v práci. Mění ji tak obvykle až když není zbytí,“ shrnul také Dombrovský s tím, že Česko trápí především nedostatek flexibility na straně zaměstnanců – a neadekvátně nastavený systém podpory v nezaměstnanosti. „Lidé nemají rezervy na změnu práce, nemohou si dovolit výpadek příjmu. Podpora v nezaměstnanosti navíc nedokáže pokrýt životní náklady ani v menších městech mimo velká centra – proto lidé do rizika nejdou, a to ani do krátkodobé nezaměstnanosti,“ vysvětlil.
Právě úřady práce přitom ke strukturálnímu problému přispívají i v další (nejen finanční) rovině. V posledních dekádách se totiž jejich služby redukovaly de facto jen na výplatu dávek a ostatní agenda byla utlumena. Návazné služby cenné pro trh práce, zaměstnanost, aktivizaci lidí a rekvalifikaci apod., a to od kariérového poradenství až po reálné hledání práce, úřad dlouho neposkytoval. I když nyní dochází k postupným změnám k lepšímu, jedná se dle slov Dombrovského spíš o běh na dlouhou trať. „Změna přístupu a způsobu práce těch tisíců lidí není záležitost několik měsíců, ale spíše let,“ uzavřel.
Situace firem hledajících kvalitní zaměstnance tak bude i nadále komplikovaná. Navíc ani pracovníci – absolventi nestíhají potřeby pracovního trhu saturovat. Jak vysvětlil ekonom Václav Franče, komplexně se jedná o důsledek demografické situace, kdy přibližně před deseti lety odešly silné ročníky do důchodu a nebyly adekvátně nehrazeny.
