ČESKO – Různé formy kyberagrese jsou v době, kdy je internet dostupný prakticky všem nepřetržitě i z mobilních telefonů, v podstatě běžnou praxí. Výsledky nejnovějšího výzkumu, který byl realizován vědeckým týmem z brněnské Masarykovy univerzity, pak jasně ukazují, že nadpoloviční většina dospívajících ve věku 11-16 let má s různými formami kybernenávisti nějakou vlastní zkušenost – naštěstí nejčastěji z pozice pozorovatele. Výzkum však také ukázal, že rodiče dětí o tom, čemu byly vystaveny, v drtivé většině případů nevědí…
Kybernásilí vs. kyberšikana
S termínem „kyberšikana“ se dnes již nepochybně setkal téměř každý. Oproti tomu označení „kybernenávist“ tolik známé není. Marie Bedrošová z FSS MU tak v souvislosti s realizovaným výzkumem vysvětluje, že jak kyberšikana, tak i kybernenávist jsou druhy kyberagrese odehrávající se prostřednictvím moderních komunikačních technologií. „Kyberšikana je opakované jednání ubližující záměrně druhému, často v rámci třídních školních kolektivů, a je typická nerovnováhou mezi pachatelem a obětí. Kybernenávist jsou jakékoliv předpojaté a nenávistné obsahy, s nimiž se lze na internetu setkat, obvykle útočí na lidi kvůli skupinové příslušnosti, třeba etnicitě, sexuální orientaci,“ objasnila.
Ačkoliv výzkum prokázal, že na obsahy, jež je možné klasifikovat jako nenávistné, na internetu narazila většina dotazovaných dospívajících, naštěstí nejčastější bylo setkání se s kybernenávistí z pozice přihlížejících (svědků, čtenářů). Jak ale Bedrošová upozornila, i tato role může být zásadní – to, jak právě přihlížející zareagují (zastanou se oběti, či nikoliv), může mít na oběť další dopad. Jak navíc výsledky výzkumu naznačily, i jen pouhé vystavení kybernenávisti v roli přihlížejících může být zraňující. „Většina dospívajících uvedla, že je tato zkušenost ranila, určitou část dotazovaných to pak trápilo i několik dnů, týdnů či déle,“ doplnila výzkumnice s tím, že se zároveň ukázalo, že těmto zkušenostem svých dětí rodiče nepřikládají patřičnou pozornost.
„Bohužel jsme zjistili, že rodiče o zkušenosti svých potomků nevěděli vůbec, nebo ji nepatřičně zlehčovali. To je problematické zejména proto, že pak rodiče nemohou nabídnout žádnou potřebnou podporu,“ shrnula Bedrošová. Dle jejích slov se navíc ukazuje, že problémem je také to, že děti se s podobnými zkušenostmi rodičům nesvěřují – a nejvíce se tento trend projevil v souvislosti se sexuální orientací. Výzkum přitom kybernásilí tematizoval hned ve trojici rovin, vedle odlišné sexuální orientace se zaměřil ještě na útoky kvůli národnosti a etnicitě a také kvůli náboženství. Ačkoliv relativně pozitivní je pak to, že mezi dotazovanými se jen minimum z nich „přiznalo“ k tomu, že se sami stali (kyber)agresory, i v tomto případě se nejčastější příčinou jejich výpadů stala odlišná sexuální orientace.
Řešení? Vzdělávání a prevence
Podle Bedrošové je cílem výzkumu poskytnout cenné informace nejen veřejnosti, ale i odborníkům, kteří vytvářejí různé vzdělávací a preventivní programy. Výzkumnice také shrnula, že o problematice kybernásilí je nutné více otevřeně mluvit a neskončit jen u prevence, ale pokračovat i ve vzdělávání – a to i v rovině toho, jak by se měli zachovat přihlížející (např. útoky nahlásit a poskytnout obětem podporu).