Z kontejneru až na africké tržiště
Myšlenka, že co už jeden člověk nepotřebuje, může ještě posloužit někomu jinému, stojí za rozšířením textilních kontejnerů. Lidé do nich odkládají zachovalé oblečení s nadějí, že se dostane k potřebným. Skutečná cesta darovaných věcí však může být podstatně složitější.
Reportéři České televize všili před půl rokem do několika kusů oblečení lokátory a sledovali, kam se oděvy dostanou. Jeden z nich urazil více než 11 tisíc kilometrů. Z Pardubic putoval přes Polsko a další evropské země až do Guineje a následně na tržiště v Nigeru. Tam se oblečení prodává, nikoli rozdává jako charitativní pomoc.
Firmy přiznávají, že textil prodávají do zahraničí
Jedním z nejvýznamnějších hráčů na českém trhu je společnost TextilEco. Do její třídírny v Boskovicích míří oblečení z přibližně šesti tisíc kontejnerů. Denně zde pracovníci roztřídí až 60 tun oděvů. Nejzachovalejší kusy směřují do secondhandů, další část se připravuje na export, mimo jiné na africké trhy nebo do zemí Blízkého východu.
Ne všechny společnosti přitom prezentují sběr jako čistě charitativní činnost. Například Dimatex otevřeně uvádí, že část vytříděného oblečení prodává také v rozvojových zemích mimo Evropu. Její ředitel Lukáš Killar obchodní model obhajuje ekonomickou efektivitou. „Myslet si, že chceme něco jako firma dělat neefektivně, že zboží vozíme tam a zpět, to by bylo naivní. Děláme to, co je nejefektivnější a co nám přinese alespoň nějaký zisk,“ vysvětlil České televizi.
Jiný přístup deklaruje Diakonie Broumov, která má zpracování textilu pod vlastní kontrolou. Provozuje více než 1 200 kontejnerů a zachovalé oblečení předává dál. Poškozené kusy rozděluje podle materiálu a zpracovává pro další využití, například na úklidové textilie nebo materiál pro výrobu desek. Testuje také technologii, která by dokázala staré zimní bundy přeměnit na stavební desky.
Naopak společnost KlokTex, jejíž kontejnery jsou spojeny s logem Fondu ohrožených dětí Klokánek, se o informace týkající se využití sebraného textilu odmítla podělit.
Povinný sběr změnil pravidla i ekonomiku
Situace na trhu se podle zástupců firem výrazně změnila před třemi lety, kdy obce začaly mít povinnost zajistit sběr textilu. Od ledna 2025 musí celoročně nabídnout obyvatelům místa, kam mohou odložit nepotřebné oděvy. Může jít o kontejnery, sběrné dvory nebo organizované svozy. Cílem evropského opatření je omezit množství textilu končícího na skládkách a ve spalovnách.
Mohlo by vás zajímat
Vybraného oblečení tak přibylo, jeho kvalita se ale podle firem zhoršila. Do kontejnerů se častěji dostávají kusy, které už nelze prodat ani znovu použít. Podle Petra Havelky, ředitele České asociace odpadového hospodářství, se dříve při sběru zaměřeném především na secondhandové oblečení ročně podařilo shromáždit přibližně 25 tisíc tun textilu. Nyní se podle údajů ministerstva životního prostředí jedná zhruba o 30 až 35 tisíc tun.
Dimatex pak upozorňuje, že po roce 2025 výrazně narostl podíl textilního odpadu, který musí firmy likvidovat. Z dříve ziskové činnosti se tak podle společnosti stává ztrátový provoz. Firma zároveň tvrdí, že desítky tun textilu předává neziskovým organizacím, přesné množství však uvést nechce.
Obce platí za svoz, recyklační kapacity chybějí
V Česku se každoročně vyhodí přibližně 180 tisíc tun textilu, což představuje zhruba tři až čtyři procenta odpadu v černých popelnicích. Po celé zemi je více než 13 tisíc textilních kontejnerů. Zatímco dříve jejich provoz často zajišťovaly charitativní organizace bez nákladů pro obce, dnes musí města a obce za některé svozy a služby platit.
Povinný sběr kritizují ekologické organizace i zástupci samospráv. Upozorňují především na nedostatek kapacit pro recyklaci, riziko znehodnocení obsahu kontejnerů i rostoucí výdaje na svoz a likvidaci nevyužitelného materiálu. Do budoucna by obcím mohla pomoci takzvaná rozšířená odpovědnost výrobců, díky níž by se na nákladech spojených s nakládáním s textilem podíleli také výrobci a dovozci oblečení.
Samotné třídění tak problém nevyřeší. Dokud nebude dostatek možností, jak vybraný textil skutečně znovu využít nebo recyklovat, bude část oblečení dál končit v zahraničním obchodním řetězci a další část jako odpad.





