Mládí v Británii
Maud se narodila v roce 1869 – v té době se dvůr její babičky, britské královny Viktorie, změnil v prudérní společnost. Ona ale vyrůstala v prostředí odlišném, protože Marlborough House, londýnské sídlo jejího otce, pozdějšího krále Eduarda VII. a jeho manželky princezny Alexandry, bylo centrem londýnské liberální společnosti. Konaly se zde plesy, ale i odborné diskuze, kterých se mohly účastnit i děti.
Tehdejší následník trůnu střídal milenky, ale Alexandra se zato plně věnovala dětem. Maud byla nejmladší dcerou a užívala si naprosté svobody a volnosti. Nejraději měla, když panstvo vyjelo na venkov. Maud byla živelná a veselá, ráda jezdila na koni. Navštěvovala ale se sourozenci také matčino rodiště, Dánsko.
V 18 letech již byla pohlednou dámou, která se stávala středem pozornosti, její veselá nálada však byla vystřídána plachostí, až jí lidé začali přezdívat královská stydlivka. Bláznivě se ale zamilovala do svého kamaráda z dětských let, prince Františka z Tecku, ten však její city neopětoval. Soužila se tedy nešťastnou láskou, odmítala nápadníky, a léta běžela. Královna Viktorie nemohla pochopit, že se její krásná vnučka ještě neprovdala.
Sňatek z rozumu
Když bylo v roce 1895 Maud 26 let, vzala osud do svých rukou a zasnoubila se s mužem, který byl momentálně po ruce – byl to její bratranec, dánský princ Karel. Karel ji obdivoval už dávno, ale hlavním důvodem jejího souhlasu bylo to, že Karel neměl jako druhorozený syn šanci zdědit trůn, takže nehrozilo nebezpečí, že by Maud musela opustit Británii, kde si přála žít. Brali se roku 1896, ale Maudino přání nezůstalo splněno. Musela se podvolit tlaku ženichovy rodiny a vydat se do Dánska, které si nikdy nezamilovala. Ostatně nevycházela ani se členy dánské královské rodiny. Karel se vrátil ke svým povinnostem u námořnictva a Maud se cítila osamocená.
Je pravda, že často jezdila do Británie nebo matku bombardovala dopisy, kde si na Kodaň stěžovala, ta však nabádala dceru, aby plnila povinnosti. Jakmile se po více než šesti letech ukázalo, že je těhotná, využila ihned situace a na doporučení svých lékařů odjela do Británie. Syn Alexandr se narodil roku 1903 v Appletonu.
Norskou královnou
Dosud vše plynulo relativně klidně – to se však mělo změnit. V roce 1905 ukončili Norové dlouholetou unii se Švédskem a vyhlásili nezávislost. Přitom se jim vhodným kandidátem na norský trůn jevil právě princ Karel. Ten se cítil polichocen, bral ale ohled na svou ženu, která váhala. Rozhodl nakonec její otec Eduard VII. Přál si, aby se stala norskou královnou.
Karel přijal nové jméno Haakon VII. a korunní princ byl překřtěn na Olafa. Maud si své jméno ponechala. Nastěhovali se do královského paláce Kongens Slot, který stál podle pověsti na nejkrásnějším místě na světě. Ovšem je pravdou, že v něm chyběla voda, koupelny i prádelna a dalo hodně práce, než se palác stal alespoň trochu útulným domovem.
Mohlo by vás zajímat
Slavnostní korunovace se konala 22. 6. 1906 v Trondheimu, starém sídelním městě biskupů a tradičním místě korunovací starých norských králů. I když si Maud definitivně uvědomila, že ztratila svoji pečlivě střeženou svobodu, snažila se být pečlivou královnou. Začala se učit norsky, stala se patronkou nadace neprovdaných matek. Ale v chudé zemi si nedokázala zvyknout, cítila se cizí.
První světová válka ji zaskočila – neutralita Norska jí sice zabezpečila relativně klidný život, ale bála se o životy svých příbuzných a trpěla tím, že nemohla jezdit do Británie. Postavila se do čela řady charitativních organizací a rozdělovala peníze potřebným. Koncem 20. a počátkem 30. let sledovala Maud s obavami hrůzy, které se na Evropu valily. Nerozuměla tomu, zabývala se proto raději svým synem, avšak po jeho sňatku se švédskou princeznou Martou v roce 1929 se opět cítila sama.
V říjnu 1938 se vydala jako obvykle na delší pobyt do Británie. V listopadu se jí udělalo zle a byla hospitalizována v soukromém sanatoriu. Ukázalo se, že je to ucpání břicha, muselo se operovat. Do Londýna přiletěl král Haakon VII. Operace sice proběhla dobře, pak se však během noci dostavil smrtící infarkt, ze kterého se již neprobrala. Bylo jí nedožitých 69 let.
Královna sice kdysi vyjádřila přání být pohřbena ve své domovině, ale bylo přirozené, že se tomu tak nikdy nestane. Její tělo bylo uloženo v Oslu.
