Dlouhými štíhlými křídly a vidličnatými ocasy připomínají obrovské rorýsy dovádějící nad hladinou oceánu či z velké výšky střemhlav nalétající na své oběti.
Velký hrdelní vak samců
Nejcharakterističtějším znakem samců všech pěti známých druhů fregatek je jejich hrdelní vak, který během toku změní barvu z původní oranžové na ohnivě červenou a nafoukne se jako míč tak, že hlava nad ním skoro zaniká. Vak je přitažlivý pro poletující samice a současně varuje ostatní samce před porušením hnízdního teritoria. Samec sedí na zemi s rudým vakem namířeným k obloze a chřestí zobákem. Jakmile se samice dá přilákat, fregatky se na zemi spáří a pak společně sbírají větve na stavbu hnízda. Často je, což je pro ně příznačné, kradou z hnízd jiných mořských ptáků.
Mohlo by vás zajímat
Kanibalismus
Samice snáší jedno velké bílé vejce, a když se vylíhne mládě, oba rodiče se starají o jeho bezpečnost a chrání je před útoky ostatních fregatek, které se nijak nevyhýbají občasnému kanibalismu. Mláďata se sice úplně opeří za pět měsíců, ale ještě dalšího půl roku jsou zcela závislá na svých rodičích. V tomto období se učí létat.
Praví mistři letu, ale nemilosrdní zloději
Dospělé fregatky jsou mistři letu. Plachtí bez námahy, využívají vzestupného proudění vzduchu pro nabrání výšky a dokáží se celé hodiny vznášet bez pohybu křídel. Fregatky stejně jako chaluhy se hlavně přiživují na kořisti ulovené jinými mořskými ptáky – tropickými tereji rodu Sula, pelikány, kormorány a racky. Jakmile zahlédnou ptáka, který se s voletem naplněným potravou vrací ke svému hnízdu, začnou ho pronásledovat a nemilosrdně ho přitom klovají do ocasu a křídel, dokud svůj úlovek nezvrátí. Ten pak fregatka obratně chytí ve vzduchu a pozře.
Loví-li fregatka sama, používá metodu „popadni a prchni“. Dlouhým zahnutým zobákem krade potravu mláďatům jiných mořských ptáků, které nechali rodiče chvíli bez dozoru.
Fregatky často zakládají své kolonie blízko kolonií jiných ptáků, které pak pravidelně přepadají. Loví též na moři a zdá se, že jejich oblíbenou potravou jsou létavé ryby. Chytají je za jejich „letu“, když je nad hladinu vypudí lovící delfíni a hejna velkých dravých ryb. Fregatky uchvátí všechno jedlé, co leží či plave na hladině: zdechliny, olihně a příležitostně i mladé mořské želvy. To vše fregatka zvedne z hladiny a ani ji nezčeří.
Lehkost a eleganci fregatek ve vzduchu vystřídá těžkopádnost na zemi. Jejich drobné nohy nejsou způsobilé k chůzi, takže fregatky mohou jen hřadovat na větvích či dřepět na zemi s nohama a běháky nemotorně složenými pod tělem.
