Není však pravidlem, že všem nejdříve přibydou dioptrie na blízko. Záleží totiž na tom, jakou vadu oka máme. U některých vad se naopak zhoršuje zrak na blízko jako poslední. Podívejte se, do které kategorie spadáte vy.
Vetchozrakost
Postupné slábnutí zraku dané věkem se odborně nazývá presbyopie. Název pochází z řečtiny a je odvozen od slov „presbys“ (starý člověk) a „opia“, které souvisí se zrakem. Vetchozrakost vzniká proto, že oční čočka s přibývajícím věkem postupně ztrácí pružnost, a oči proto hůře zaostřují na blízké předměty. My ji však zpravidla známe pod hovorovým označením jako vetchozrakost. Tento název však čtyřicátníka v rozpuku středního mládí příliš nepotěší.
Stárnutí zdravého oka
Důležitá je primární vada. Máme-li to štěstí, že jsme nositeli tzv. perfektního oka, vidíme výborně na dálku i na blízko bez brýlí. Světelné paprsky, které vstoupí do oka, se zaostří přesně na sítnici. Když toto oko postihne stárnutí, bude potřebovat jako první zpravidla brýle na blízko, tedy na čtení. To zjistíme tak, že najednou neuvidíme malá písmena ostře a posléze je již ani nepřečteme. Třeba když budeme v obchodě zkoumat, kolik konzervantů obsahuje zaručeně čerstvá pomazánka.
Dalekozrakost
Odborně se nazývá hypermetropie. Dalekozraké oko většinou vidí dobře do dálky (pokud počet dioptrií není příliš vysoký), avšak na blízko zaostřuje hůře. Paprsky světla, které procházejí oční čočkou a rohovkou, se totiž místo na sítnici setkávají až za ní. Při této vadě nosíme zpravidla plusové dioptrie (spojky). Když toto oko začne stárnout, potřebuje brýle na čtení. Tedy opět spojky, ale silnější než dříve. U těchto lidí dochází k projevům stárnoucího zraku zpravidla nejdříve. Spojky jsou zvětšující čočky, proto lidem zejména s větším počtem plusových dioptrií brýle oči zvětšují. Mínusky, viz níže, zase fungují opačně.
Krátkozrakost
Odborně se nazývá myopie. Krátkozraké oko vidí dobře na blízkou vzdálenost (pokud počet dioptrií není hodně vysoký), avšak nezaostřuje dobře do dálky. Světlo, které vstoupí do oka, se totiž nesetká na sítnici, ale před ní. Na tuto vadu se předepisují mínusové čočky (rozptylky), které paprsky světla odkloní tak, aby přistály na sítnici. Problémy související se stárnutím oka se u krátkozrakých lidí projeví relativně nejpozději.
To, že se něco děje, zjistí zpravidla tak, že nejsou s brýlemi na dálku schopni dělat věci na blízko. Typicky učitel s brýlemi na dálku uvidí ostře nezbedy v zadních lavicích, ale z učebnice jim již nebude schopen předčítat, dokud si brýle nesundá. Proto mnoho krátkozrakých lidí po čtyřicítce zjistí, že se jim bez brýlí čte lépe než s nimi. Časem ovšem i toto oko bude potřebovat brýle na blízko, avšak ze všech kategorií relativně nejpozději.
Střední vzdálenost
Aby to vše nebylo tak jednoduché, většinu z nás postupem času také potká problém, kdy zjistíme, že nevidíme na počítač, palubní desku auta nebo na to, co se nám právě připaluje na sporáku. Tehdy naše oči přestávají zaostřovat na tzv. střední vzdálenost a někteří z nás budou potřebovat také brýle právě na ni.
Mohlo by vás zajímat
Například krátkozrací lidé zpravidla vidí nejdříve špatně do dálky, pak na střední vzdálenost a pak jako bonus i na blízko. U nich se tento problém řeší tak, že dostanou brýle na střední vzdálenost, které jsou de facto na dálku (tj. mínusky), ale s menším počtem dioptrií, než mají na opravdovou dálku. S brýlemi pak uvidí např. na počítač nebo na materiály, pokud si je dají dále od sebe, ale neuvidí již ostře vzdálené předměty.
Kdo s koho
Vetchozrakost se tedy nejdříve projeví u dalekozrakých lidí, pak u těch, kteří původně viděli dobře bez brýlí, a nakonec u krátkozrakých lidí.

