Vzniká mocný řád
Řád svatého Dominika, známý také jako Řád bratří kazatelů, vznikl roku 1216. Jednalo se o duchovní řád, jehož členy byli především klerikové. Zakladatel Domingo de Guzmán (1170–1221) pocházel ze šlechtického rodu z kastilské provincie Burgos.
Řád přijal řeholi svatého Augustina a organizačně se inspiroval cisterciáky. Od počátku kladl mimořádný důraz na vzdělání. Dominikáni se věnovali studiu filozofie, teologie, jazyků i přírodních věd a postupně získali významné postavení na evropských univerzitách, zejména v Paříži. Mezi nejslavnější členy řádu patřili Tomáš Akvinský, Albert Veliký, Girolamo Savonarola nebo Tommaso Campanella.
Na rozdíl od většiny tehdejších řeholníků mohli dominikáni vlastnit knihy, protože studium považovali za součást svého poslání. Nosili bílé roucho s kapucí, černý plášť, kožený opasek a růženec.
První společenství dominikánek vzniklo roku 1221 v klášteře San Sixto v Římě, přestože některé prameny považují už útulek v Prouille založený roku 1205 za první ženskou dominikánskou komunitu. Mezi nejvýznamnější světice řádu patří Kateřina Sienská a Kateřina z Ricci.
Svatý Dominik začal bojovat proti katarům
Na počátku 13. století se v jižní Francii rychle šířilo katarské učení, které církev považovala za herezi. Domingo de Guzmán se rozhodl proti němu vystoupit především kazatelskou činností. Roku 1205 založil v Prouille útulek pro ženy, které chtěl od katarství odvrátit, a intenzivně působil v oblasti Okcitánie.
V době albigenské křížové výpravy podporoval úsilí katolické církve proti katarům především jako kazatel a duchovní. Přestože bývá někdy spojován s vojenským tažením, jeho přímá účast na bojových operacích není spolehlivě doložena.
Dominikáni převzali významnou roli v inkvizici
Jméno dominikánského řádu je dnes neoddělitelně spojováno s inkvizicí. Je však třeba rozlišovat mezi životem samotného svatého Dominika a pozdějším vývojem řádu.
Mohlo by vás zajímat
Dominik zemřel roku 1221, zatímco papežská inkvizice byla jako instituce vytvořena až o deset let později za pontifikátu papeže Řehoře IX. Právě tehdy začali papežové svěřovat vyšetřování herezí především dominikánům, kteří byli díky svému vzdělání považováni za vhodné vykonavatele této činnosti. Pozdější papežové Inocenc IV., Alexandr IV. i Klement IV. tuto praxi dále podporovali.
Ne všichni inkvizitoři však byli dominikány. Na inkvizičních soudech působili také někteří františkáni i další církevní představitelé.
Historici dodnes vedou spory o Dominikovu úlohu
Otázka, zda lze svatého Dominika označit za prvního inkvizitora, rozděluje historiky již dlouhou dobu. Starší dominikánská tradice jej tak někdy označuje, například inkvizitor Bernard Gui jej představoval jako průkopníka boje proti herezím. Moderní historikové však upozorňují, že papežská inkvizice vznikla až po Dominikově smrti, a proto jej za formálního inkvizitora nepovažují.
K pozdější tradici přispěl také obraz španělského malíře Pedra Berrugueta, který vznikl kolem roku 1500. Zachycuje svatého Dominika jako předsedu inkvizičního tribunálu při takzvaném auto de fe. Dílo však vzniklo téměř tři století po jeho smrti, a představuje proto spíše symbolické vyjádření pozdějších představ než věrné zachycení skutečné události.
Řád svatého Dominika zanechal v evropských dějinách hlubokou stopu. Dal světu významné filozofy, teology i světice a výrazně ovlivnil podobu středověkého vzdělávání. Současně však jeho jméno zůstává neoddělitelně spojeno s inkvizicí, která dodnes vyvolává ostré diskuse. Právě propojení mimořádné vzdělanosti s jednou z nejtemnějších kapitol církevních dějin činí z dominikánů jednu z nejrozporuplnějších řeholních komunit evropské historie.
