Jak vysvětlují pracovníci záchranné stanice, domácí holubi jako druh stojí někde na pomezí mezi domácími zvířaty a volně žijícími živočichy. Holub „měšťák“ nebo „věžák“, jak se říká příslušníkovi holubí populace ve městech, je sice potomkem domestikovaných domácích holubů, domácím živočichem ovšem není, protože je zdivočelý. Není ale ani volně žijícím živočichem, právě proto, že je to zdivočelý domestikovaný druh. Nikdo tak nemá ze zákona povinnost se o něj postarat, pokud takový holub potřebuje pomoc – holuby odmítají jak útulky pro domácí živočichy, tak většina záchranných stanic. Pražská záchranná stanice je tedy v péči o tyto opeřence výjimkou. Oceňuje také aktivity spolku Holubi v nouzi z.s., který si je této složité situace městských holubů domácích dobře vědom a snaží se ji rovněž řešit. Díky finančním prostředkům získaným od dárců v loňské sbírce spolek dokonce v pražských Bohnicích buduje samostatné léčebné zařízení určené speciálně pro tyto ptáky.
Kromě samotné péče o holubí pacienty pražská záchranná stanice spolupracuje i při provozu prvního městského holubníku, který z podnětu hlavního města od července minulého roku funguje na půdě jednoho z domů nedaleko Mariánského náměstí. Holubník totiž městským holubům poskytuje příznivé podmínky k hnízdění, takže se pak nezdržují na místech, kde je jejich výskyt nežádoucí. Odebíráním části vajec lze navíc šetrným způsobem regulovat jejich populaci a zamezit nekontrolovatelnému množení.
Hřivnáči se přesouvají z přírody do měst
Divocí holubi hřivnáči, původně plaší „lesní“ holubi, kteří se v posledních letech čím dál více zabydlují i ve městech, jsou dalšími častými pacienty záchranné stanice. V důsledku teplejších zim tito dříve tažní ptáci nyní navíc občas přes zimu zůstávají na svých hnízdištích, a tak se s nimi ve městě lidé potkávají mnohem častěji. Městské prostředí pro hřivnáče ale znamená i nová rizika a nebezpečí. Loni se záchranné stanici podařilo přijmout 638 zraněných holubů hřivnáčů. Představovali tak 12 % všech přijatých živočichů.
