Počty agresivních pacientů rostou
Ačkoliv nejsou známa žádná celorepubliková čísla, která by se tématu agresivity pacientů a potažmo i útoků na zdravotnický personál týkala, konkrétně příklad liberecké nemocnice může posloužit jako ilustrativní. Jak uvedl vrchní záchranář urgentního příjmu liberecké krajské nemocnic, Jakub Kopecký, „útoků výrazně přibylo, jsme svědky bezprecedentního nárůstu útoků mezi zdravotníky, jak slovních, tak fyzických.“ Dle tamních dat bylo před dvěma lety za celý rok zaznamenáno okolo dvaceti mimořádných incidentů. V roce 2023 toto číslo stouplo již na 35. Letos pak zdravotníci zaznamenali již více jak 40 útoků, a to přitom do konce roku zbývají ještě čtyři měsíce. „Kromě toho, že se zvyšuje četnost útoků, zaznamenáváme také výrazně rostoucí razanci útoků. Pacienti personálu také častěji vyhrožují – a zdravotníci se tak více obávají o své zdraví,“ popsal také Kopecký. Právě proto se tedy nemocnice rozhodla zakročit. Pomyslnou „poslední kapkou“ byl útok na jednoho ze záchranářů ze strany pacientky pod vlivem alkoholu. Záchranář se zraněním hlavy nakonec skončil s tříměsíční pracovní neschopností. Nemocnice tak kompletně přehodnotila svou bezpečnostní strategii.
Hodnocení agresivity v praxi
Systém, který nemocnice v Liberci zavedla, pracuje s tzv. Brosetovým skóre. Jeho prostřednictvím je určována míra agresivity přijímaného pacienta. „Již v průběhu příjmu se zaměřujeme na šestici oblastí. Na to, zda je pacient podrážděný či nespolupracující, útočí slovně, fyzicky, zda vyhrožuje, vykazuje známky zmatenosti či útočí na objekty,“ objasnil Kopecký. Dle výsledků jsou také připravena jasná preventivní opatření, aby riziko fyzického úroku bylo minimalizováno. Hodnota Brosettova skóre pak de facto slouží k tomu, aby zdravotnický personál mohl učinit další rozhodnutí ohledně ošetření – a příp. k němu např. zavolal příslušníky policie.
Systém, který zdravotníky nechrání?
Ačkoliv krok liberecké nemocnice se může zdát nezvyklý, faktem je, že nemocnice prakticky nemá žádné jiné možnosti, jak by své zaměstnance mohla ochránit. Zdravotníci totiž nejsou formálně součástí kritické infrastruktury a nepřísluší jim (třeba jako policistům, kteří jsou považováni za veřejnou osobu poskytující službu) žádný typ ochrany. Jak také uvedl Kopecký, ke zvýšení ochrany zdravotníků by nepochybně přispěla i zvýšená sazba v rámci trestního řízení v případě prokázání úmyslného útoku.
