„Zatímco první Poesiomat na náměstí Míru byl především jukeboxem na poezii, dnes nabízí širokou paletu zvukových forem: od básní a písní přes archivní nahrávky až po vyprávění pamětníků či autentické zvuky,” vysvětlil zakladatel projektu Ondřej Kobza. Václavské náměstí bylo přitom podle něj jedním z prvních míst, kam chtěl svůj Poesiomat umístit. „Byly za tím roky práce, proto jsem opravdu šťastný, že zde naše bájná verneovská roura konečně stojí a vytváří tak jakýsi drobný protipól velkolepému Myslbekovu pomníku. Doufáme, že podobně, jako si lidé dávají sraz u koně, tak se třeba budou scházet u Poesiomatu,” dodal s úsměvem.
Současná verze Poesiomatu nabízí širší spektrum zvukových forem – od archivních projevů po vyprávění pamětníků. Lidé si tak mohou poslechnout nejen básně Vítězslava Nezvala a Karla Šiktance, ale také autentické záznamy z dějin – například vyhlášení Československé republiky v roce 1918 nebo první veřejný zpěv Marty Kubišové po sametové revoluci. Právě poezie a hudba vždy hrály zásadní roli v české historii, a proto má smysl je oživit na místě, kde se kříží cesty tisíců lidí denně. Poesiomat na Václavském náměstí je v pořadí osmdesátým zařízením svého druhu v České republice a jeho vznik podpořilo hlavní město částkou 250 tisíc korun, zatímco Praha 1 přispěla 30 tisíci. Tento originální projekt už oslovil kolemjdoucí nejen v Praze, ale i v zahraničí – poetická mluvítka jsou umístěna například v Paříži, Dublinu, Heidelbergu nebo americkém Buffalu.
