Čtvrtý stupeň zachytí i zbytky antibiotik
V současnosti probíhá čištění zpravidla ve třech stupních. Nejprve se z vody odstraní hrubé nečistoty, následně přichází na řadu biologické čištění a před vypuštěním do vodních toků se odstraňují také živiny, zejména dusík a fosfor. Nově má u největších čistíren přibýt ještě čtvrtý stupeň, který se zaměří právě na mikropolutanty.
Povinnost zavést pokročilé technologie se bude týkat především velkých aglomerací nad 150 tisíc obyvatel. V Česku jich je zatím devět, dalších přibližně třicet čistíren se však může dostat do stejného režimu kvůli poloze v citlivých nebo rizikových oblastech, například v blízkosti chráněné přírody.
Nové požadavky se ale neomezí jen na největší města. Do systému čištění a odvádění odpadních vod bude postupně nutné zapojit také stovky menších obcí. Celkem se mají změny dotknout zhruba 700 dalších aglomerací. Napojení menších sídel na odpovídající infrastrukturu má být řešeno postupně, přičemž jedním z důležitých milníků je rok 2035.
Náklady mohou přesáhnout sto miliard korun
Rozsah potřebných investic bude značný. Podle vodohospodářů může splnění evropských požadavků stát více než 100 miliard korun. Přesná částka zatím není známa. Záležet bude na tom, jak bude vypadat výsledný národní plán, jaký harmonogram stát stanoví a kolik projektů bude nutné uskutečnit.
Největší finanční zátěž přitom nemusí představovat samotné modernizace čistíren, ale především dostavba a rozšiřování kanalizační sítě. Na kanalizaci je v Česku napojeno přibližně 90 procent obyvatel a odpadní vody následně putují do zhruba 3 500 čistíren. Rozdíly mezi regiony jsou ale výrazné. Zatímco v Praze je na kanalizaci napojeno prakticky celé obyvatelstvo, v některých částech země zůstává infrastruktura výrazně méně dostupná.
Příprava na nové požadavky potrvá přibližně dvě desetiletí. Ministerstvo zemědělství nyní začne připravovat plán, který stanoví, jak Česko evropskou směrnici naplní.
Oddělit dešťovou vodu od splašků
Další část změn se zaměří na nakládání se srážkovou vodou. Kvůli klimatickým změnám přibývá období sucha, ale také intenzivních přívalových dešťů. Vodohospodáři proto budou muset hledat účinnější způsoby, jak s dešťovou vodou nakládat a jak zabránit tomu, aby při prudkých srážkách přetěžovala kanalizaci a odtékala do řek bez dostatečného čištění. „Při nedostatku vody je velice důležitá kvalita vody a to, aby se zpět do oběhu dostávala voda v co nejlepší kondici,“ uvedl ministr zemědělství Martin Šebestyán (nestr. za SPD).
Mohlo by vás zajímat
Jedním z řešení je důslednější oddělování splaškové a dešťové vody. Srážková voda by se měla zachytávat, zadržovat a využívat jiným způsobem, místo aby se zbytečně mísila s odpadními vodami a zatěžovala čistírny. To bude důležité nejen pro ochranu vodních toků, ale také pro lepší hospodaření s vodou v době jejího nedostatku.
Pozornost se obrací také k věčným chemikáliím
Vedle zbytků léčiv ve vodě se odborníci zabývají také látkami označovanými jako PFAS, tedy takzvanými věčnými chemikáliemi. Používají se v řadě výrobků díky schopnosti odpuzovat vodu a mastnotu. Najdeme je například v některých kosmetických přípravcích, obalových materiálech nebo v povrchových úpravách odolných proti vodě a nečistotám.
Problémem je jejich mimořádná odolnost. V přírodě se rozkládají jen velmi pomalu, mohou se hromadit v životním prostředí i v lidském těle a některé z nich jsou spojovány s nepříznivými účinky na zdraví, například se zvýšenou hladinou cholesterolu nebo narušením metabolismu.
PFAS se mohou dostávat také do zdrojů pitné vody. Voda z veřejných vodovodů podléhá pravidelným kontrolám, pozornost by však měli věnovat svým zdrojům i lidé využívající vlastní studny. Další cestou expozice mohou být také potraviny a obalové materiály. Úplné nahrazení těchto chemikálií přitom není jednoduché, protože jejich vlastnosti se využívají v mnoha výrobcích.
