Francie nastavila přísná pravidla
Nový francouzský zákon neumožňuje klasickou eutanazii, ale asistovanou sebevraždu. Rozdíl spočívá v tom, že smrtící přípravek pacientovi nepodává lékař, ale pacient si jej – pokud je toho fyzicky schopen – aplikuje sám.
Možnost využít tento postup budou mít pouze dospělí pacienti s nevyléčitelným onemocněním, kteří trpí závažnými a neřešitelnými obtížemi. Každou žádost bude muset posuzovat trojice zdravotnických odborníků a celý proces bude podléhat víceúrovňové kontrole. Součástí návrhu je také povinná lhůta na rozmyšlenou, během níž musí pacient své rozhodnutí znovu potvrdit.
Před definitivní účinností zákona se k němu ještě musí vyjádřit francouzská Ústavní rada. Rozhodnutí se očekává v polovině srpna.
Podle letošního průzkumu veřejného mínění podporuje legalizaci asistované sebevraždy přibližně 84 procent Francouzů. Debata se ve Francii vedla několik let a patřila mezi nejcitlivější společenská témata poslední doby.
Evropa se v přístupu liší
Asistovaná sebevražda nebo eutanazie jsou dnes v různé podobě legální jen v části evropských států (konkrétně v devíti). Vedle Nizozemska či Belgie umožňují některou z forem pomoci při dobrovolném ukončení života například Lucembursko, Španělsko, Rakousko, Portugalsko nebo Švýcarsko. Každá země přitom stanovila odlišná pravidla i kontrolní mechanismy.
Naopak většina evropských zemí, včetně České republiky, obdobnou právní úpravu dosud nepřijala. Je přitom pravda, že názory společnosti na podobu závěra vlastního života se v posledních letech významně proměnily.
V Česku návrh před lety narazil
V tuzemsku se otázka eutanazie výrazně otevřela před šesti lety. Tehdejší návrh zákona však vláda odmítla a legislativní proces dále nepokračoval.
Mohlo by vás zajímat
Jedním z důvodů kritiky bylo propojení dvou odlišných oblastí – rozvoje paliativní péče a legalizace eutanazie – do jediného návrhu zákona. Řada odborníků tehdy upozorňovala, že jde o dvě samostatná témata, která by měla být projednávána odděleně.
Právě tímto směrem se nyní odborná diskuse posunula. Připravované změny se však soustředí především na úpravu práv pacientů při rozhodování v závěru života, například v otázkách předem vyslovených přání nebo rozsahu poskytované léčby. Samostatný návrh zákona, který by legalizoval eutanazii nebo asistovanou sebevraždu, však v současnosti ve Sněmovně ani na ministerstvu zdravotnictví připravován není.
Rozhodování o vlastním konci života získává větší podporu
Podle odborníků je však patrný dlouhodobý posun ve vnímání autonomie pacientů. „Ukazuje se, že důraz na autonomii člověka stále roste. Lidé chtějí mít možnost rozhodovat o sobě i v závěru života. Podpora eutanazie i asistované sebevraždy v populaci se postupně zvyšuje,“ uvedl pro ČT Adam Doležal z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Současně upozornil, že mezi oběma instituty existuje právní i etický rozdíl. „U eutanazie je posledním vykonavatelem lékař, který pacientovi podá smrtící látku. U asistované sebevraždy si přípravek aplikuje sám pacient. Pro část odborníků jde o významný morální rozdíl, jiní jej za zásadní nepovažují,“ vysvětlil Doležal.
Klíčová jsou jasná pravidla
Podle zastánců podobné legislativy musí být splněno několik základních podmínek. Pacient musí jednat svobodně, bez nátlaku okolí, jeho rozhodnutí musí být opakovaně potvrzené a současně musí trpět nevyléčitelným onemocněním spojeným s nesnesitelným utrpením. Nedílnou součástí systému má být také dostupná kvalitní paliativní péče, aby pacient skutečně měl možnost volby. „Je důležité, aby šlo o racionální a promyšlené rozhodnutí. Smyslem této lhůty je dát člověku prostor své stanovisko ještě jednou zvážit,“ říká Doležal.
Odpůrci upozorňují na etické otázky
Kritici legalizace eutanasie/asistované sebevraždy naopak dlouhodobě namítají, že úkolem medicíny je život chránit, nikoliv ukončovat. Obávají se také možného tlaku na nemocné nebo zranitelné pacienty a varují před postupným rozšiřováním podmínek, za nichž by bylo možné asistovanou sebevraždu využít.
Zastánci pak argumentují zkušenostmi států, kde systém funguje řadu let. „Rizika se samozřejmě průběžně vyhodnocují, například v Nizozemsku, kde mají s touto legislativou nejdelší zkušenost. Každý systém lze teoreticky zneužít, ale dosavadní praxe neukazuje, že by k tomu docházelo ve významné míře. Klíčem jsou přesně nastavená pravidla, důsledná kontrola a jejich dodržování,“ uzavírá Adam Doležal.
Přestože česká legislativa se zatím měnit nechystá, vývoj ve Francii může domácí debatu znovu oživit. Zkušenosti evropských zemí totiž ukazují, že otázky spojené s rozhodováním o závěru života se stávají stále významnějším tématem zdravotnické i společenské diskuse.




