Matthias Liolias měl ve čtrnácti letech úplně jiné starosti než záchranu lidského života. Když ale narazil na vážně zraněného motorkáře, odhodil školní tašku, zavolal na linku 155 a podle pokynů operátorky začal pomáhat. Jeho příběh patří mezi ty, které ukazují, že hrdinství nemusí začínat uniformou ani dlouholetým výcvikem. Někdy stačí být ve správný okamžik na správném místě a mít odvahu jednat.
Podobně zasáhly studentky Veronika a Tereza Tovarovy. U zaklíněné řidičky zůstaly až do příjezdu záchranářů a pomáhaly ji udržet při vědomí. Jaroslav Máca zase vytáhl člověka z bazénu a při následné resuscitaci použil defibrilátor. Každý z těchto případů začíná jinak, spojuje je ale jedno: někdo se v kritické chvíli rozhodl, že nebude jen přihlížet.
Dlouhý a trpělivý rozhovor často pomůže
Mezi oceněnými byli také profesionálové, pro které je pomoc druhým součástí každodenní práce. Hasiči například dvě a půl hodiny vyprošťovali dělníka zavaleného zeminou. Jindy bylo nutné dostat obyvatele z hořícího bytu nebo dlouhým a trpělivým rozhovorem pomoci člověku v hluboké psychické krizi. Právě v těchto chvílích se ukazuje, jak tenká může být hranice mezi neštěstím a záchranou života.
Ocenění hejtmanky Středočeského kraje za mimořádné skutky a významné zásluhy předala už popáté hejtmanka Petra Pecková. „Děkujeme všem, kteří dokázali v rozhodující chvíli pomoci,“ zaznělo při slavnostním setkání. K poděkování se připojili také představitelé policie, hasičů a středočeské záchranky. Kraj zároveň věnoval 50 tisíc korun Nadaci policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni. Peníze poputují na léčebně-ozdravný pobyt pro děti v Kašperských Horách.
