Lidé hledali způsoby, jak vidět lépe
Se slábnoucím zrakem to měli lidé v minulosti nesrovnatelně těžší než dnes. Starověké ani středověké sklářství totiž nedokázalo vyrobit dostatečně čisté sklo a technika jeho broušení byla dlouho neznámá. Skleněné čočky, které by pomáhaly při vidění, tak prakticky neexistovaly.
Přesto se objevují náznaky, že lidé hledali náhradní řešení. V troskách staroasyrského Ninive byly nalezeny leštěné kousky křemene, které mohly sloužit jako primitivní čočky. A římský autor Plinius Starší píše o sklech používaných k lékařským zákrokům – pravděpodobně však nešlo o pravé sklo, ale o opracovaný křišťál.
Nahrazovali zrak služebníky i triky
Protože skutečné optické pomůcky chyběly, museli si lidé pomáhat jinak. Bohatí Římané si nechávali předčítat od otroků. Podobná situace panovala i ve středověku. Panovníci i vzdělanci často spoléhali na předčítání, které bylo běžné i v klášterech. Jeden z mnichů při jídle četl ostatním nahlas, zatímco sám držel půst.
Experimentovali s drahokamy i vodou
Někteří se však pokoušeli problém řešit sami. Ti nejbohatší využívali broušené drahokamy, které dokázaly obraz částečně zvětšit. Zároveň mohly chránit oči před ostrým světlem – vlastně šlo o primitivní sluneční brýle.
Římský císař Nero prý sledoval gladiátorské zápasy přes zelený smaragd. Filozof Seneka zase používal skleněnou kouli naplněnou vodou, která fungovala jako jednoduchá lupa.
Objevují první „čtecí kameny“
Zásadní posun přichází kolem roku 1000, kdy se objevují takzvané čtecí kameny. Šlo o skleněné útvary, které se přikládaly přímo na text a zvětšovaly písmo.
Tyto pomůcky se rychle rozšířily zejména mezi mnichy a učenci. I když se někdy spojují s Benátkami, pravděpodobně se do Evropy dostaly prostřednictvím Arabů, kteří je znali dříve.
Mohlo by vás zajímat
Vznikají první skutečné brýle
První zmínky o brýlích, jak je známe dnes, pocházejí z konce 13. století. Čočky byly zasazeny do jednoduchých obrouček a často pocházely z benátských dílen, které už dokázaly vyrábět kvalitnější sklo.
Dodnes není zcela jasné, kdo brýle vynalezl. Dříve byl uváděn Salvino d’Armate, novější výzkumy však připisují jejich vznik dominikánskému mnichu Alessandru Spinovi.
Brýle se postupně stávají běžnější součástí života, i když jejich používání nebylo vždy samozřejmé. Zatímco při čtení pomáhaly poměrně brzy, korekce krátkozrakosti se objevuje až v 16. století s vynálezem konkávních čoček. Zajímavé je, že brýle byly dlouho vnímány i jako společenský symbol. Učitelé je nosili jako znak vzdělanosti, zatímco šlechta se jim často vyhýbala a raději používala monokl.
Výroba se rozvinula i v českých zemích
Výroba optického skla se postupně rozšířila i do českých zemí. Od 17. století se zde začínají vyrábět kvalitní čočky a později i další sklářské výrobky.
Významným krokem byl také objev bifokálních čoček, které umožňovaly vidět na dálku i na blízko zároveň. Ty v roce 1780 představil Benjamin Franklin, i když jejich širší využití přišlo až později.
Dnes jsou brýle většinou samozřejmostí
Cesta k dnešním brýlím byla dlouhá a plná pokusů i omylů. Od leštěných kamenů a vodních koulí se lidstvo postupně dostalo k přesně broušeným čočkám, které dnes dokážou korigovat téměř jakoukoli oční vadu. Dnes už brýle nejsou jen zdravotní pomůckou, ale i módním doplňkem – a vedle nich existují kontaktní čočky či laserové operace. To, co bylo kdysi výsadou několika vyvolených, je dnes samozřejmostí pro miliony lidí.

