V Českých Milovech, v samém srdci Žďárských vrchů, ožívá dávno zaniklá osada sklářů. Galerie na Milovské huti připravila ke 190. výročí sklárny speciální geolokační hru zaměřenou na její historii. S pomocí mobilního telefonu si dospělí i děti projdou nenáročnou, necelý kilometr dlouhou trasu, kde je na osmi zastávkách čekají hádanky a úkoly.
Hra začíná na rozcestí u řeky Svratky a vede přes bývalou osadu až ke Skelmistrovskému domu – citlivě zrekonstruovanému obydlí huťmistra, dnes sídlu galerie.
„Jde o edukační hru a průvodcem v ní je sklářský mistr Josef Konrát a jeho žena Marie,“ popisuje Lucie Masopustová z Galerie na Milovské huti. „Kdo projde všech osm zastávek, dozví se, jak se v těchto místech v 19. století vyrábělo sklo, jak se distribuovalo a řadu dalších informací s výrobou skla a i se skláři spojených, získá diplom a také slevu na vstupném do galerie ve výši dvacet procent,“ doplňuje.
Hra, která se v létě testovala v pilotním provozu, je nyní dostupná v ostré verzi. „Snažili jsme se vychytat všechny nedostatky, aby byla hra uživatelsky co nejpříjemnější,“ zdůrazňuje Lucie Masopustová. Zájemci si ji mohou zdarma spustit přes tento odkaz.
Podzimní prázdniny s rozšířenou otevírací dobou
Galerie ve Skelmistrovském domě bude mít během podzimních prázdnin otevřeno od pátku 24. do úterý 28. října, vždy od 11 do 15.30 hodin. Návštěvníci tak mohou spojit výlet do přírody s prohlídkou unikátní sbírky českého skla, která čítá více než tisíc exponátů od 17. století po současnost.
Součástí prohlídky, kterou je třeba předem objednat, je i téměř dvouhodinový dokument Skleněné tajemství Vysočiny — a nechybí ani interaktivní část využívající umělou inteligenci.
Mohlo by vás zajímat
Příběh huti, která dobyla svět
Sklárna v Českých Milovech vznikla roku 1835, kdy po rozsáhlých polomech zbylo v okolních lesích dost dřeva, aby ji bylo možné vytápět. U jejího zrodu stáli slavní bratři Joseph a Carl Conrathové z Kamenického Šenova, po nichž následovali skláři ze Saska a severních Čech. Ti společně s místními vytvořili díla, která se vyvážela nejen do Evropy, ale i do Asie a Ameriky.
Období prosperity trvalo zhruba šedesát let. Konec přišel s nedostatkem dřeva a urychlilo ho i to, že do Milov nevedla železnice, takže zdejší skláři nemohli konkurovat hutím v severních Čechách, které navíc k vytápění využívaly uhlí. Roku 1892 tak došlo k dražbě zařízení i budov. Většina sklářů z obce odešla, část domků byla zbourána. Nyní stojí už jen několik z nich, včetně obydlí skelmistra – sídla zdejší galerie.
