V šestnácti dostala angažmá v divadle Rokoko a hostovala na mnoha dalších scénách. Divadelní prkna opustila v době, kdy v zahraničí vychovávala své děti. Teď se vrátila s plnou parádou.
Dnes ji můžeme vídat jak v televizi, tak ve filmu, a především v jejím milovaném divadle. V nekonečném seriálu Ulice už nějakou dobu její role hýbe žlučí především divačkám. „Vlastně šlo o první takhle negativní roli před kamerou. Na divadle už jich pár bylo (směje se), přiznala herečka s tím, že ji role napřed „vyděsila“, ale nakonec ji hraní této výrazné záporné postavy začalo bavit. A tak ji v podobně drsné roli uvidíme i v nejnovějším filmu Když se zhasne. Stejně tak ale můžete Lucii vidět i na prknech, co znamenají svět, především v Divadle Metro, Divadle Kalich a v Divadle Palace.
V Divadle Metro právě hrajete slavnou herečku a vynálezkyni Hedu Lamarr. Co jste se o této ikonické postavě dozvěděla během přípravy a co vás na ní osobně oslovilo?
Myslím, že je to skvělé představení hlavně pro ženy o velmi inspirativní osobnosti. Šestkrát se vdala a všechny své manžele naprosto převyšovala. Intelektem i humorem. Doháněla je tím k šílenství. Vynalezla spoustu věcí, které nám dodnes skvěle slouží, a herectví myslím považovala spíš za vedlejší koníček a odreagování se. Ale tak ji chápu já. Třeba to bylo celé jinak (usmívá se).
Ve filmu Když se zhasne ztvárňujete přísnou foodkritičku. Natáčelo se po celé České republice. Kde raději natáčíte, v Praze, nebo mimo Prahu?
Když jste mimo hlavní město, víc to stmelí kolektiv. Nemůžete si utéct na dabing ani na zkoušku do divadla. Proste čekáte na záběr a klábosíte s kolegy. A to mě baví čím dál víc. Když se sejde dobrá parta herců, kteří se neberou moc vážně, je to neskutečná sranda.
V poslední době vás před kamerou vídáme čím dál častěji. Lákají vás teď víc televizní a filmové role, nebo zůstáváte věrná divadlu?
Mohlo by vás zajímat
Bez divadla to pro mě nejde. Je to taková permanentní herecká laboratoř, kde při každém zkoušení přicházíte na nové věci. Táhnete představení, kde jste jen dva, nebo bonmotujete jiné postavy, když je vás víc, a hlavně ctíte autora. Natáčení je pak dost technicky jiná práce. A mě nesmírně baví, jak je to odlišné a v něčem stejné, a mám vždycky radost, když objevím kolegu nebo kolegyni, kteří to vnímají stejně, a dokázala bych ty rozdíly a podobnosti rozebírat až do aleluja.
Často hrajete komplexní postavy (učitelka v Ulici, kritička ve filmu). Je pro vás náročné přepínat mezi charaktery, které diváci někdy až „nenávidí“? A jste v nich skvělá, i když jak vás znám, jste přesně opačný charakter.
Přepínat z role do role vás na-
učí divadlo. Když každý den hrajete někoho jiného a v jiném prostoru, tak se prostě vytrénujete. Nikdy by mě ale nenapadlo, že mi budou do toho předkamerového života chodit negativní a namachrované postavy, a už vůbec ne, že mě budou tak bavit. Hrát úplně sťatou učitelku, která ve škole nutí lidem alkoholtestery, nebo upjatou kritičku, která se zhulí… No řeknu vám. Je to jízda (směje se).
Jak si vysvětlujete stále vzrůstající zájem o vaše herectví v televizi a filmu? Zájem o ženy s rostoucím věkem často opadá, zatímco vy rostete… Je jasné, že je to dáno i mateřstvím a životem v Kanadě, vždy jste měla úspěch, už jako malá, ale přeci jen…
Nezakřikněte mi to! (usmívá se) Ale máme teď šanci žít v době, kterou vedou čím dál víc příběhy o silných ženách. Takže jsem myslím herecky ve správnou dobu na správném místě a věkově ideál. Nehrajeme si už na slečny, které potřebují zachraňovat, ale píšou se příběhy o těch, co spadnou na dno a zachrání se samy. Najdou svou vlastní sílu. Nenechají si brát své sny a zvládnou je i s rodinou. Takové ženské osudy mě baví.
Žijete mezi péčí o domácnost a děti, zkoušením, natáčením a stěhováním do nového domu. Jak se udržujete v pohodě? Je to přeci obrovský zápřah na jednu drobnou ženu…
Kluci mě v ní udržují (usmívá se). Pořád mě něčím rozesmávají, takže nikdy doma není nuda. Adam je kliďas a má obrovskou trpělivost a Maty je zase zodpovědný a nikdy toho flegmatického kliďase nenechá nikam přijít pozdě. Hezky se doplňují a mně vyhovuje sledovat tu jejich rovnováhu. A nás všechny pak „vyzenovává“ náš kocour.
Vaši synové pomalu dospívají. Matyášovi je už 14 a Adamovi bude 11. Chodí na vás do divadla?
Byli se mrknout na Tajemství, které se po spoustě let vrátilo na jeviště Divadla Kalich. Říkají tomu: Ta hra o tom autě, jak nabourá (smích). Ale jinak jsou všechny hry, ve kterých teď jsem, hodně vztahové, a to je zatím naprosto netankuje. Takže musíme zkoušet dobré věci, abychom je hráli ještě tak deset let a kluci je mohli vidět. Štěstí teď oslaví stou reprízu, tak tam je třeba na dlouhověkost celkem našlápnuto (usmívá se).
Jak zvládáte starost o domácnost a údržbu domu (do nedávna rekonstrukci) ve vašem pracovním maratonu?
Miluji stěhování. Mám vždycky všechny přesuny vymyšlené v hlavě a pak už to v reálu cvaká do sebe jako tetris. To mě fascinuje. Jeden rok jsem se s klukama stěhovala celkem čtyřikrát, takže to už umíme. A nejlepší na tom je, co všechno s sebou nepotřebujete. Tolik blbostí se vždycky nakupí… Ty s sebou brát nemusíte a jdou do věčných lovišť. Včera mi zrovna Maty říkal, že se zas těší, až se budeme někam stěhovat.
Blíží se vaše narozeniny. Slavíte je ráda? A máte v plánu nějakou větší oslavu?
Ani ne. Nemam ráda tu upřenou pozornost jen na vás. I proto se na divadle důsledně vyhýbám monodramatům. A narozeniny mi jako takové monodrama přijdou. Ale snažím se na každé narozky zasadit strom.
Máte ve fofru, v jakém žijete, ještě čas na hledání nové lásky? Tedy pokud ji ještě hledáte…
Kdybych opravdu chtěla, tak bych čas našla. Ale mně tak nehorázně vyhovuje být singl. Je to až nebezpečně svobodný pocit a naprosto nemám v plánu ho měnit. Muži jsou zábavní, a když chtějí, tak umí hory přenášet, ale to jsem se naučila taky. Ženy jsou dnes tak samostatné, výkonné a soběstačně svobodné, že soužití s mužem je, pardon, trochu zdržuje (úsměv). Samozřejmě každá to máme jinak a jsme každá v jiné životní fázi. Já už si teď z toho vztahového humbuku dělám jenom srandu.
Jak nahlížíte na partnerství jako velmi úspěšná a krásná žena? Je to něco, co k životu potřebujete?
Na jevišti zaručeně. Přiznám se, že když jdu jako divák na hru, kde jsou jen ženy, nebo naopak jen muži, tak mě to málokdy baví. Ta žensko-mužská dynamika je prostě geniální zdroj všech možných nedorozumění. Ovšem doma? Tam
už tahle dramata nepotřebuju (usmívá se). Pohádám se na jevišti s Hynkem Čermákem, vyřídím si to s Tomášem Matonohou, Míru Noska doháním k šílenství v Divadle Metro. A pak si jdu hezky domů do klídku, přečtu klukům knížku a jdeme chrnět. Ideální kombinace.
Máte před sebou ještě nějaké cíle a sny? Myslím tím ať už osobní, nebo profesní?
Těch je! Vyšly by na několik dalších životů, ale osud je tak moudrý, že mi jejich splnění vždycky rozumně dávkuje.
Můžete nám prozradit své rituály, kterými se udržujete fit a stále kouzelná?
Víte, co vás udrží v kondici? Když ty zajeté rituály sem tam porušujete. Vědomě a cíleně. Tehdy se systém probere a zapomene, kolik mu je. Je to zábavné a trochu šoková terapie. Rituály jsou nuda.
Co ráda jíte, pokud tedy vůbec jíte?
Sem tam něco zhltnu. Miluju žlutou papriku, voňavá rajčata a tiramisu. A na pleť okurku.
