Tři nejnebezpečnější druhy
Chmurné historky o lidožravých krokodýlech nejsou zřejmě daleko od pravdy, ale pouze tři z 21 známých druhů krokodýlů můžeme považovat za člověku skutečně nebezpečné. Jsou to až pětimetrový krokodýl nilský (Crocodylus niloticus), který žije v Africe, dále čtyřmetrový krokodýl bažinný žijící v Indii a nakonec krokodýl mořský, který je doma v brakických vodách východně od Indie až po bažiny severní Austrálie a Šalamounské ostrovy. Krokodýl mořský je nejen největší ze všech krokodýlů, ale je to i největší ze známých žijících plazů: je dlouhý až 9 metrů a váží přes 2 tuny. Patří mu neslavné prvenství ve většině případů hromadného napadání lidí. Nejvíce lidských obětí bylo napočítáno za druhé světové války, kdy japonské oddíly byly zatlačeny britskými vojáky na jeden z bažinatých ostrovů těsně u pobřeží Barmy. Asi tisíc vojáků se ocitlo v ostrovní pasti a jen dvacet jich přežilo noční útok krokodýlů. A poměrně nedávno, v roce 1975, sežrali krokodýlové v Indonésii 42 lidí, když se potopila výletní loď.
Nejvíce toho bylo ale napsáno o krokodýlovi nilském, který se stal téměř legendárním zvířetem. Dnes je jich už poměrně málo, protože jsou neustále loveni pro kůži, ale ještě stále zabíjejí v Africe asi tisíc lidí ročně. Decimují také stáda skotu.
Mohlo by vás zajímat
Přežívají jen ti nejodolnější
Na začátku života je krokodýl nilský malá, jen asi 30 cm dlouhá kopie dospělého. Mláďata vylíhlá z vajíček odnese matka nesmírně opatrně v ústech do vody. Několik dní ji sledují, brzy se však rozptýlí a každé si nalezne vlastní úkryt. Jen jeden ze sta malých krokodýlků přežije první rok života, zbytek padne za oběť predátorům – varanům, vydrám, volavkám a orlům. První potravou krokodýlků je hmyz, měkké žáby a pulci. Když jsou mladí krokodýlové delší než jeden metr, dovedou již dokonale plavat a jejich jídelníček se skládá hlavně z ryb. Jak rostou, chytají stále větší kořist, kupříkladu vodní ptáky a teprve krokodýlové delší než dva metry jsou dostatečně silní na zdolání větších savců, třeba mladých antilop.
Lovení potravy
Dospělí jsou poměrně pomalí plavci a při lovu spoléhají spíše na svou taktiku a maskování. Dobře znají zvyky své kořisti, a mají-li hlad, loví téměř vždy úspěšně. Když padne soumrak, oživnou a plavou ke břehům, kde na mělčinách číhají na zvířata přicházející k vodě pít. Přiblíží-li se kořist, krokodýl zaútočí rychlostí torpéda, zaboří velké zuby do čenichu či přední nohy oběti a prudce se otočí dokola. Napadené zvíře ztratí rovnováhu a padá. Plaz ihned odtáhne kořist do vody, kde ji utopí.
Ze savců loví krokodýl nejčastěji různé velké antilopy žijící v močálech, jako je sitatunga, voduška velká a voduška červená, ale napadne i buvola domácího, nosorožce a žirafu. V žaludku krokodýla se našly i zbytky hrocha, i když se naopak zjistilo, že hoši svým silným chrupem poznamenali mnoho krokodýlů. Jediný živočich, který se dokáže velkému krokodýlovi ubránit, je slon. Je známo několik případů, kdy krokodýl napadl slůně a rozhněvaná slonice ho ušlapala.
Lidé a krokodýlové
Většina lidských obětí krokodýlů v Africe jsou děti a ženy, které tráví mnoho času nabíráním vody a praním na břehu. Některé kmeny staví při březích vod ochranné palisády, ale většinou přijímají domorodci krokodýly jako součást krajiny a spoléhají pouze na to, že dokonale znají potravní zvyky a chování krokodýlů žijících na jejich jezeře či úseku řeky.
Krokodýlové pronásledují kořist i mimo vodu, prudce sekají ocasem a snaží se jí podrazit nohy. Tento rys jejich chování skutečně nahání strach. Je znám tragický případ, kdy mladého Afričana na kánoi pronásledoval krokodýl. Chlapci se podařilo přistát na ostrově uprostřed řeky, ale krokodýl se rychle vydrápal za ním na břeh a stáhl ho zpět do vody.
