Během výzkumu ulice Vojtovy byla odkryta část starobrněnského hřbitova. Ten se původně nacházel u kostela sv. Václava, který od středověku stával na místě dnešního parčíku při křižovatce ulic Vídeňské a Vojtovy. Zejména v 18. a 19. století se hřbitov rychle rozšiřoval východním směrem k ulici Polní a v roce 1866 i jižním směrem k dnešní Sobotkově ulici. Již v roce 1883 byl uzavřen a pohřbívání se přesunulo na nově založený Ústřední hřbitov u Vídeňské ulice.
Při výzkumu bylo vyzvednuto 199 hrobů. Zemřelí byli pietně ukládáni do dřevěných rakví v natažené poloze na zádech. Vedle sebe měli buď náboženské předměty, nebo osobní věci. Zvláštní kategorii tvoří fragmenty oděvů, jako knoflíky či špendlíky. Analýzou archeologové zjistili, že zemřelí měli relativně dobré zdraví, jelikož mnoho z nich se dožilo vysokého věku. Patrný byl častý výskyt artrózy.
Podle historických pramenů byla v 19. století častou příčinou úmrtí tuberkulóza, což se potvrdilo i z výzkumu. Část osob měla zlomeniny, nejzávažnější stehenní kosti. Toto poranění muselo být hodně bolestivé. Další komplikovaná zlomenina byla zjištěna u jedince, jehož čelist byla zlomená ve dvou místech.
O blízkosti nemocnice svědčil častý výskyt po chirurgických zásazích, jako otevření dutiny lební a hrudní. Na hřbitově byly zjištěny i řezy na dlouhých kostech, což nebývá běžnou součástí pitev. Tyto zásahy snad mohly souviset se studijním zájmem. V Brně se oficiálně pitvalo od roku 1871 na prosektuře v Zemské veřejné všeobecné nemocnici na Pekařské ulici u sv. Anny.
„Závěrem si nelze odpustit drobnou poznámku. V Brně a na jeho předměstích je umístění a rozsah většiny historických hřbitovů dobře znám. Složitější situace nastává u pravěkých pohřebišť, o nichž se dochovalo jen omezené množství informací. Přestože právě tato pietní místa – ať už historická, nebo pravěká – mají nenahraditelnou vědeckou hodnotu pro poznání života minulých populací, je vždy nutné zvažovat i etické aspekty těchto zásahů,“ dodala Lenka Sedláčková z Archaia Brno.
