Nad údolím řeky Bystřice, západně od železniční stanice Hrubá Voda a severně od Hluboček, stával kdysi významný hrad Hluboký. Měl střežit cestu z Olomouce do Opavy. Dnes jsou na jeho místě pouze zbytky zdiva.
Historie
Pravděpodobným zakladatelem a prvním vlastníkem hradu byl počátkem 14. století olomoucký biskup Jan Volek. Po jeho smrti Karel IV. hrad daroval moravskému markraběti Janu Jindřichovi. V té době ale hrad spravovali purkrabí, v letech 1371 – 1379 kupříkladu Půta z Holštejna.
V roce 1382 sídlo získal Lacek z Kravař. Hrad sice formálně stále patřil markraběti, Lacek byl ale správcem a mohl jej neomezeně využívat. Za husitských válek hrad obsadil Dobeš z Tvorkova, stoupenec strany podobojí. Roku 1426 byl však dobyt vojsky rakouského vévody Albrechta, pod vedením hejtmana Haška z Valdštejna. Hrad byl velmi poničen a již nikdy nebyl obnoven. Albrecht Rakouský ho dal totiž lénem Janovi ze Sovince pod podmínkou, že nebude sídlo opravovat.
Hrad se tak stal brzy zříceninou, která měnila majitele spolu s panstvím. Po Janově smrti krátce patřil opět Dobešovi z Tvorkova, roku 1433 je již jako majitel uváděn Bernard ze Žerotína.
Naposledy je zmiňován již jako pustý roku 1612 v zápisu velkobystřického panství v zemských deskách olomoucké kapituly. Říkalo se mu také „Pustý zámek“, a to již od 15. století.
Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka, ale nevede k němu žádná turistická značka. Na místě se však nalézá malá informační tabulka.
Pověsti
Vypráví se, že v lesích kolem hradu žijí divoženky-čarodějky. Dokáží lidem škodit, ale i pomáhat. Škodit mohou tehdy, když lidé, procházející lesem, hlasitě povykují, a ruší tak jejich spánek. V tom případě dovedou rozfoukat vítr, který je vlastně trestajícím dechem rozzlobených divoženek a do lidské mysli nafouká smutek a trápení. Je proto lépe lesem procházet pokud možno tiše.
Tyto lesní čarodějky ale lidem i pomáhají. K ruině hradu přišla jednou žena s nemocným dítětem. Kořenářka jí poradila, aby za soumraku poklekla na kámen a poprosila divoženky o pomoc. Udělala to tedy a hned poté spatřila, že se k ní blíží žena s rudými vlasy. V ruce držela svazeček bedrníku, přistoupila k dítěti, zamávala bylinkami nad jeho hlavou, usmála se a zase odešla. Matka se tedy vrátila domů a chlapeček se začal rychle uzdravovat. Říká se, že už nikdy nebyl nemocný. Prý také ostatní lidé chodili na hrad Hluboký a prosili divoženky o uzdravení.
Dále se údajně nad hradní zříceninou objevuje přízrak jednoho z majitelů hradu, který byl zároveň loupeživým rytířem. Zjevují se tu i jeho kumpáni, kteří sedávají v kruhu kolem ohniště a hrají podivnou hru na počítání žhavých uhlíků. Takto mají trpět za to, že za života počítali cizí peníze.
