„Kde jsou klíče od bytu? Přece musí být někde tady, když jsem se dostala dovnitř. A kde jsou vánoční ozdoby? Ještě loni jsme je měli na stromku. Že bychom je vyhodili i se stromkem? A kam jsem dal seznam, co mám udělat? Hm, dokud se nenajde, tak nebudu raději dělat nic. Alespoň, že náš pes se vždycky najde sám.“
I když se to na první pohled nezdá, časté pátrání po věcech, které jsme někam založili, nás psychicky vytáčí, a také nás okrádá o životní čas, který jsme mohli věnovat něčemu daleko příjemnějšímu. Schválně, zkuste si někdy změřit, kolik času týdně jste věnovali hledání něčeho.
Nejen nepořádek a špatná paměť
Proč tak často hledáme své věci? První, a celkem logická odpověď je, protože máme ve věcech nepořádek. Jenže mezi věčnými hledateli jsou nejen chroničtí bordeláři, ale také ti, kteří ve svých věcech udržují pořádek – oblečení mají poskládané v komíncích, drobnosti seřazené v organizérech a dokumenty vzorně založené ve složkách. Druhá odpověď, která se nabízí, říká, že nás postupně začíná opouštět paměť. Počínající demence se sice také projevuje neustálým hledáním, nicméně v našem případě o ni zpravidla nepůjde. Ve hře jsou totiž ještě další hráči.
Jedeme na autopilota
Ve chvíli, kdy něco někam pokládáme, jsme myšlenkami jinde. Odkládání klíčů, mobilu či brýlí děláme naprosto rutinně. Pokud je odložíme na své místo, je to v pořádku. Horší je, kdy tyto věci odložíme někam jinam. Klíče nepoložíme na své místo, ale vedle usychajícího fíkusu, který se rozhodneme zachránit vydatnou zálivkou. Po zbytek dne si na klíče za fíkusem už nevzpomeneme. Zato ráno převrátíme vzhůru nohama celý byt a přijdeme pozdě do práce.
Předměty nám splynou
Často ovšem hledáme věci na správném místě, jenže je nevidíme. Typicky, když do tmavé tašky dáme černou peněženku nebo rukavice. Černá barva peněženky splyne s tmavým pozadím. Mnohdy pomůže až lepší světlo nebo pátrání pohmatem.
Věc vidíme, ale nevnímáme
Jestliže něco hledáme, máme zpravidla jasnou představu, jak daná věc vypadá. Jenže naše představa může být mylná. Pak se stane, že stále nenacházíme, i když máme věc přímo před očima. Pátráme třeba po cestovním šamponu, který jsme už půl roku nedrželi v ruce. Žijeme v domnění, že měl modrý obal. Jenže jeho obal je ve skutečnosti zelený. A tak v koupelně prohledáme několikrát všechny poličky, přičemž zelenou lahvičku vesele ignorujeme.
Věci, které nemají jedno místo
Ideální je stav, kdy každá věc má své místo. V některých domácnostech nemá své místo téměř nic, tady každá rada drahá. Někdy se však stane, že daná věc může mít míst hned několik. Například pátráte po deospreji do obuvi. Hledáte v botníku, ale tam není. Zkuste zvážit, na kterých místech by se logicky mohl vyskytovat, třeba polička se spreji v koupelně či skříňka na drogérii v kuchyni. Nebo si zkuste vybavit situaci, kdy jste měli danou věc naposledy v rukou a co jste dělali. Můžete si tak vzpomenout, že deosprej skončil u televize v obývacím pokoji, protože jste ho chtěli použít, právě když začal fotbal.
Tipy, jak nemuset hledat, případně hledat efektivně
- Pokud věci nedáváte na jejich obvyklé místo, věnujte pozornost tomu, kam je dáváte. Může pomoci, když si to, kam věc pokládáte, zopakujete nahlas třikrát po sobě.
- Čas od času si ve věcech ukliďte. Jednak si připomenete, kde, co máte, a hlavně budete překvapeni, co všechno objevíte.
- Na drobné věci se výborně hodí různé organizéry – průhledné krabičky s přihrádkami.
- Pokud ukládáte více menších věcí do jedné velké krabice, napište si na ni, co v sobě ukrývá.
- Základem je při hledání dobře vidět, takže si rozsviťte, případně vezměte brýle.
- Při hledání věcí se snažte zachovat klid. Nervozita totiž snižuje koncentraci.
- Pokud hledanou věc stále nenacházíte, můžete se utěšovat tím, že vám ji uklidil někdo jiný. Problém ovšem je, pokud žijete sami. Pak bude třeba hledat chybu výhradně u sebe.
- Věci, které nenajdete v bytě, zpravidla skončily ve sklepě.
- Využijte zákon schválnosti. Dejte hledané věci najevo, že vám o její nalezení vlastně příliš nejde, např. slovy: „Milé klíče od auta, vždyť já vás vlastně ani nepotřebuji. Já se dnes do práce ráda projdu. Těch 20 km v mrazu pěšky hravě zvládnu!“
(Milí čtenáři, článek zveřejním, jakmile najdu heslo do redakčního systému. Někam jsem ho totiž založila…)
