Havárie
Odpoledne 31. října 1963 si devítiletá Ruth de Souzaová spolu s dalšími kamarády hrála na břehu řeky Peropava v brazilské oblasti Sao Paula, nedaleko domu, kde bydlela. Najednou je vylekal podivný burácivý zvuk. Děti vzhlédly a úlekem sebou cukly. Směrem k nim se ve výšce korun stromů pohyboval svítící disk. Jak se tak přibližoval k Ruthinu domu, zdálo se, že ztrácí výšku. Najednou se ozval hlasitý náraz, protože předmět narazil do kmene stromu, který stál v cestě. Disk zakolísal, potom změnil směr a zamířil k řece. Prudce se kymácel a vypadalo to, že se snaží nabrat výšku. Pak se nečekaně zřítil do vody jako kámen a zmizel. Uprostřed exploze obrovských bublin bylo na povrch vyvrhováno bláto a kamení. V místě, kde disk zmizel, se řeka jakoby vařila.
Ruthina matka, paní Elidia de Souzaová, byla také ohromena burácivým zvukem. Vyběhla z domu a utíkala rychle k místu, kde děti s ohromením zíraly na rozvířenou vodu. O chvíli později se na místě objevil i Ruthin strýc, Raul. Stejně jako Elidia slyšel hluk, ale předmět neviděl. Naprosto vyveden z míry nebyl schopen odpovědět na otázky dětí. Odjel do nepříliš vzdáleného města Iguape a ohlásil věc na policii. Ačkoliv se policisté tvářili pochybovačně, slíbili, že na místo někoho pošlou.
Svědků bylo více
Naštěstí pro děti – jejichž zážitek mohl být jednoduše interpretován jako výplod dětské představivosti – vidělo letící disk i několik rybářů na druhém břehu řeky. Ti uvedli, že měřil v průměru asi tři metry. Získali dojem – možná kvůli silnému hluku -, že je předmět mohutný. Byl velmi jasný, jako hliník vyleštěný do vysokého lesku. V místě, kde se disk zřítil, byla řeka hluboká asi tři a půl metru, ale pak následovala ještě čtyři a půl metru hluboká vrstva naplavenin. Svědci uvedli, že disk vletěl do vody s dostatečnou prudkostí na to, aby se do ní hluboko zabořil. Byl také značně těžký – vyšetřovatelé zjistili, že ve kmeni stromu, do které disk na své bludné cestě narazil, zeje hluboká průrva.
Nezájem vlády
Policie označila přesné místo, kde se disk potopil. Ještě tentýž večer se příhoda dostala do všech brazilských novin a v následujících dnech zaplavily klidnou Peropavu skupiny zvědavých návštěvníků a badatelé v oblasti fenoménu UFO. Zvláštní bylo, že brazilská oficiální místa zabývající se obranou státu o celou věc neprojevila ani nepatrný zájem.
Marné pátrání
Ráno 2. listopadu se pokusil potápěčský instruktor s pomocí svých dvou kolegů disk objevit. Několik hodin pátrali na tmavém dně řeky, na různých místech silné vrstvy bahna spouštěli sondu, ale po záhadném předmětu nenašli ani stopu.
Druhý den se o průzkum pokusil další tým potápěčů, který byl vybaven speciálním potápěčským zařízením. Ani oni odpověď nenalezli. Jediné, co se jim podařilo, bylo zvířit obrovské množství bahna, takže podmínky pro další pátrání na dně řeky byly ještě horší než předtím.
Během následujících dnů proběhla další pátrání. Na prohlížení dna řeky byly použity minové detektory v naději, že snad zachytí stopu kovového předmětu pohřbeného v bahně – ale disk se buď ponořil do naplavenin příliš hluboko, nebo naprosto zmizel. Objevily se domněnky, že disk mohl proud zanést dolů po řece, ale vzhledem k informacím o jeho velikosti a váze to bylo nepravděpodobné. Další teorie předpokládala, že se disk posunul po proudu vlastní vahou. Jestliže disk byl opravdu nějakou vesmírnou lodí, bylo dokonce možné, že byl tajně vyzdvižen během noci, ať už kýmkoliv. Možné, ale nepravděpodobné, protože jakákoli aktivita na břehu řeky by nebyla zůstala nepovšimnuta.
Mohlo by vás zajímat
Nejpravděpodobnější závěr je, že disk je pořád ještě na svém místě, pohřben hluboko v bahně na dně řeky Peropavy. A tajemství jeho pravého původu je pohřbeno s ním.
