Všechny fotky působí hřejivě a neskutečně harmonicky. A pak vzhlédnete od mobilního displeje a podíváte se kolem sebe. Venku je už od rána zataženo, vy máte na sobě staré tepláky (jsou sice trochu vytahané, ale neskutečně pohodlné a teplé), v dřezu čeká nádobí a vaše největší podzimní výprava dnes vedla ke kontejnerům s tříděným odpadem. V tu chvíli patrně nabydete pocitu, že jste nějak selhali a že zatímco všichni plnými doušky vychutnávají nejbarevnější část roku, vám podzim protéká mezi prsty.
Prohlížíme si naleštěné výlohy cizích životů
Jakožto lidé máme přirozenou tendenci srovnávat se s okolím. Je to starý evoluční mechanismus, který nám dříve pomáhal zapadnout do tlupy a přežít. Dnes se však stává měřítkem to, co nám masově zobrazuji sociální sítě, a to je velký problém – neukazují realitu, skutečný život, vidíme zde zpravidla jen uměle stylizované okamžiky. Spokojená rodinka se klidně mohla včera do krve pohádat, jasné barvy stromů dnes vytvoří AI a dosažení horského vrcholu stálo daného člověka měsíce tvrdého tréninku.
Podzim je na internetu obzvlášť vizuálně vděčným obdobím
Výrobci obsahu (content creators) vědí, že teplé tóny červené, oranžové a žluté v lidské psychice vyvolávají pocit bezpečí a útulna. Vidíme tak stovky fotek z dokonalých sběrů dýní, usměvavé rodiny na estetických procházkách v lesích bez bláta a bezchybně vyzdobené domovy. Náš mozek má ale tendenci srovnávat náš kompletní, syrový a občas neuklizený život s pouhým výstřižkem cizí prezentace. Výsledkem je zbytečný pocit méněcennosti a zklamání z vlastního všedního dne.
Přestaňme fotit pro ostatní a vychutnejme si podzim pro sebe
Když se soustředíme na to, jak věci vypadají navenek, přestáváme vnímat, jaké jsou uvnitř. Procházka, při které se co deset metrů zastavíte, abyste postovali fotku, o které doufáte, že vám přinese kupu laiků a srdíček, vám dodá mnohem méně vnitřních prožitků a energie než když zkrátka jen půjdete a budete klidně vnímat sebe a přírodu kolem.
Displej „snese“ všechno, realita si ale dělá, co chce
Skutečný podzim zdaleka není vždy idylický jako na displejích. Bývá mokrý, studený, občas voní (nebo i smrdí) kouřem z komínů a většinou s sebou nese přirozený pokles energie. Zpomalení není selhání. To, že nemáte chuť ani sílu péct dýňový koláč nebo vyrábět věnce z šišek, neznamená, že podzim prožíváte špatně. Vaše tělo si možná jednoduše žádá ty nejzákladnější věci: obyčejný klid, teplo a absenci neustálého srovnávání a nároků.



